Dobry den, dnes pro zmenu opet z vlaku. Nechci to zakriknout, ale zatim jsme v kupe sami a krome nasich vyparu zde nikdo jiny neni 🙂
Den zacal krasne v 5 hodin bouchanim na dvere kupecka, ze uz je tu Hanoi a ze teda jako mame vypadnout 🙂 Nasi sousede, zrejme izraelci se jen sebrali a sli…ja jsem musel zabalit vsechny moje nabijecky a telefonni pristroje, tak to slo trosku ztuha, ale zadarilo se a nakonec jsme vystoupili.
Hanojske nadrazi nas privitalo teplejsim podnebim a tak den zacinal hezky 😉 Vsude jeste tma a spousta taxikaru a my jsme se jali hledat nejaky hotylek, kde bychom nechali zavazadla na dnesni den, kdy budeme cestovat jen po Hanoi a vecer se zase nalodime na vlak – je to docela idelani zpusob, jak se zbavit hoteovych poplatku…kdyz teda prezijete nepouzivani sprchy a kartacku na zuby (ja pochopitelne pouzivam denne i mezizubni!!) 😉 Obkrouzili jsme nadrazni hotely kolem dokola, ale bud jsme neuspeli, nebo meli jeste zavreno. Zkoncili jsme zase na nadrazi a nejakym osvicenim ducha tam zahledli cedulku luggage storage. I prisli jsme bliz a tam pani v polospanku pokyvala hlavou, vytahla z kapsy klic, tim otevrela suplik, z nej vytahla klic a otevrela dvere treti kabinky s tureckym zachodem na kterem bylo prkno a na nem uschovana zavazadla…My, protreli harcovnici jsme nemrkli ani brvou, dali ji 100K za celodenni hlidani a sli si sednout do kavarny 🙂 Primo naproti nadrazi (zezadu) je super kavarnicka se super azchodem, doporucuji 🙂
Po nejakem case jsme se vydali ulicemi mesta hledat nasi dnesni prvni zastavku za kulturou a tim byl chram literatury Va Mieu. Je to krasne misto, ale otevrene az od 8.00am. Na nasich hodinkach ale svitilo 7:02am. Sli jsme se tedy projit s tim, ze se stavime nekde na snidanove Pho Bo. Hned za rohem Michal objevil naprosto luxusni venkovni PhoBockarnu, ktera byla specializovana na syrove hovezi v polivce 🙂 CHodil sem na to kde kdo, jen kluci z Cech se obavali pritomnosti cizopasnych cerviku, takze si dali masicko uz varene 🙂 Ale byla vynikajici, aspon podle toho, co sem citil pres rymicku.
Po vydatne snidani jsme sli pomalym krokem zpatky k chramu a protoze nnam zbyvalo jeste asi 30min casu, tak jsme si sli sednout do parku, ktery je hned vedle. Probihala tu ranni, dusevni a fyzicka ocista mistnich obyvatel, kteri zde tancili, cvicili na hudbu, hrali badbinkton (nebo jak se to pise) a starsi rocniky jen hybaly rukama a nohama 🙂 No jako exoti jsme tam ale vypadali my 🙂 Po nejakem case jsme se do pohybu dali i my, takze jsme pozvolna zacali zapadat…ale to uz se blizila osma hodina, tak jsme sli na prohlidku.
O chramu jen velmi stroze. Literarni dila jsou zapsana na kamenech ulozenych na zadech zelv, oltare jsou plne daru od obyvatel (hlavne piva) a zahradnici neustale upravuji vse zive a krasne, co zde roste a kvete…
Cesta pokracovala opet pesky k Ho Chi Mihnovu mauzoleu. Michal mi porad tvrdil, ze kdo nevidel mrtveho strycka Ho, jakoby nebyl v Hanoji. No musim rict, ze pokud nejste moc nekrofilni, tak se na to vyprdnete 🙂 Dohromady tam je jedna pagoda na kuri nozce, strycek je zrejme zality ve vosku, protoze z puvodni podoby mu moc nezbylo a az na super security prohlidku tam neni nic extra 🙂 mozna je tam jeste domek ve kterem zil, jeho muzeum a prezidensky palac, ale to jsme nejak pri nasi prohlidce minuli, protoze jsme se dali spatnou cestou a vsechny cesty v tomto komplexu jsou jednosmerne a zpatky ni krok.
Po obejiti celeho kompexu (protoze jinak se to neda) jsme zamirili k dalsi pagode, ktera byla na ceste k nasi dnesni hlavni atrakci a tou bylo pojidani hadiho masa. Nebudu vas zdrzovat od tohoto zazitku zbytecnym tlachanim, pagody jsou vicemene vsechny stejne, lisi se zrejme bohy v nich uctivanych, nebo vyzdobou, ale asi o nic neprijdete, kdyz nenavstivite vsechny. (mozna jsem jen kulturni barbar).
Cesta k Hadim zazitkum zacala na ceste do Hadiho mesta, ktere je od centra vzdalane cca 20km a da se …. Vsuvka…prave mi po klavesnici probehnul svab, tak jsme ho uspesne zabili….KONEC vsuvky. Kde jsem to byl…ano da se Busem dojet az k hadimu mestu, jede tam napr. bus c. 11, ale na google maps se to da pomerne snadno dohledat. Nam sice hledani zastavky tohoto busu chvilku trvalo, ale nakonec jsme ji nasli a prochazka byla jen asi 2km, takze to slo. Na prochazce zminim jeste navstevu mistniho lazebnika, ktereho si MIchal vybral pro svoje mistni oholeni. No nekupte to za 20korun na ulici 🙂 Nebudu Vas napinat, Michal prezil, je krasnejsi nez kdy driv, jen ma fousy tak nejak oholene vsude mozne, jen ne upravene…je to zrejme nejaky Vietnamsky vzor, ktery moc nechapeme 🙂 BUde muset jeste nekam k profikovi 🙂
Autobus jsme nakonec nasli, dojeli s nim k Hadimu mestecku (stal 5K) a pak jsme se pesky vydali hledat jednu vyhlasenejsi hadi restauraci, kterou Michal nasel na netu, jmenem Nuguen Van Duc snake restaurant. V ulickach hadiho mesta ji nebylo snadne najit, ale nakonec se hlad po hadim mase ukazal jako dobra motivace a nasli jsme ji 🙂 Ono dost pomuze, ze na zacatku hadiho mesta je velka cedule s rozmistenim mistnich restauraci a pak se to hleda lepe.
Od teto chvile je to jen pro silnejsi povahy, tak tento odstavec radsi preskocte 🙂
Prichod do restaurace byl velkolepy…jeste s batohy na zadech, hned po vstupu jsme byli dotazani mistnim personalem, jakeho hada bychom radi. Nabidnuty byly dva druhy hadu kobra indicka a bananovy had. Vybrali jsme pochopitelne kobru. Pikolik priskocil, otevrel poklop, zalovil tyci v kleci a vytahnul nam jednu stredni za 1.000.000 Dongu. Vypadalo to, ze ho snad nudime a ze by sel radsi s klukama hrat ven fotbal. Pobavilo a rozesmalo ho pouze to, kdyz s kobrou flaknul o zabradli, aby ji nastval a ona rozevrela svuj verir (nevim, jak se tomu odborne rika). Pak ji hned prislapnul nohou, udelal ji malou dirku do krku, kterou nechal vytect do pripravene sklenicky, hned kobru zase polozil na zem, rozparal ji brisko, vyndal srdicko, vnitrnosti a z nich nechal vytect zluc do dalsi sklenicky. Sklenice pak prelil do lahvicek ve kterych byla mistni ryzovice. Srdicko nam dal na talirek, uriznul kobre hlavu, tu hodil zkusene pod pult a zacal z hada sundavat supiny. My jsme lehce v mrakotach odesli do casti resutaurace, dostali panaky, byl nam nalito neco krvave palenky a Michal dobrovolne spapal srdicko 🙂 Vzhledem k tomu, ze ho ted prohani nejaka strevni prihoda, tak je mozne, ze kobra nebyla ockovana a utoci zevnitr 🙂 Prisel pikolik a ukazal nam, ze z nasi kobry nam pripravi cca 11 chodu jidla. Nosili to pomerne rychle zasebou, az jsem si rikal, ze to museli mit pripravene a je tedy otazka, jestli to divadlo dole a zabiti kobry neni jen divadlo a pak vm daji maso jine, ale tohle si musi kazdy vyresit sam, nebo si to pohlidat. Kazdy chod jsme se snazili nafotit. Z pameti vytahnu jen velke kusy masa i s kuzi na cibulce a koreni, polivka z kobry, rolky smazene balene v listu a v ryzove placce, kulicky divneho tvaru a prazadne chuti, vnitrnosti – jatra ap., hadi kase, jejich slozeni se nam moc nepodarilo identifikovat, hadi skvarky s chlebovou plackou, polivka z kobry oznacena jako cinska medicina a ryze s hadi smazenou kuzi. Proste hostina 🙂 Hadi maso chutn chvilku jako kure, chvilku jako ryba, chvilku jako chobotnicka…takze si to prijedte zkusit 🙂 Palenku jsme vypili jak krvavou, jak zlucovou a pres chut palenky to nebylo moc citit, ale ten efekt je asi nekde jinde 🙂 V menu meli jeste zelvi speciality a neco z morskych plodu a ptaku, ale myslim, ze pro dnesek stacilo kulinarskych pokusu 🙂
Cesta zpet byla absolovana taxikem za smluvenou cenu 150K, coz byla pekna zlodejina, protoze, jak se pozdeji ukazalo, tak taxametr po prijezdu ukazoval asi 66K. Tady tedy doporucuji si priblizne zmerit, nebo odhadnout vzdalenost a vynasobit cca 12K za km (maji to napsane na dverich i na taxametru) Vsechny taxametry jsou plombovane a nevypada to, ze by s nimi nekdo manipuloval a makaji dost dobre…takze bych se v tomhle ohledu turba nebal.
Nechali jsme se odvest k jezeru do centra Hanoie a nasli si zde kavarnicku, kde delaji dobre kafe, protoze Michal chtel zkusit jejich zvlastne prekapavane kafe, ktere delaji v takovych zvlastnich hrniccich s nadstavbou. Mozna bude mezi fotkami 🙂 Ja, ikdyz kafe nepiji, jsem si jedno taky dal a protoze se tu podava bud bez cukru, nebo s kondenzovanym mlekem, dal jsem si ho s tim mlekem. Byla to opravdu lahudka, ale bylo to asi 4x expresso, takze to semnou pekne zacvicilo 🙂 Nicmene chut genialni – doporucuji i ja jako nekafar.
Vecerni posezeni u jezera nam prijemne zakoncovalo den a my jsme se odebrali na nadrazi, kde nam v 7 hodin odjizdel vlacek smerem k Hue. Cestou probehl jeste nakup nezbytnosti jako je instatni polivka do vlaku (stejne jako v cine si zde muzete nacepovat horkou, pitnou vodu a udelat si instatni polivku, nebo caj) a po dorazeni na nadrazi uz zbyvalo jen vyzvednout nase batoziny, ktere se ukazaly byt v poradku 🙂
Nalodeni do vlaku probehlo taky v poradku a jak jsem jiz avizoval, tak jsme zatim v kupe sami a doufame, ze to tak zustane. Protoze v ostatnich kupe jsou lide taky jen po dvou, tak to vypada, ze vlak zustal nenaplnen a Vietnamsa lidova republika inteligentne rozmistila sve ovecky do jedntlivych kupe tak, aby si vzajemne nesmrdel (nebo spis my jim).
Vlak kse zda byt cisty a az na obcas probehnuvsiho svaba je to tu super 🙂
Loucim se s Vami a preji dobrou noc
Kuba a Michal