Dobry vecer ze Saigonu, tedy ehm pardon z Ho Chi Minhova mesta 🙂
Dnesni den zacal opet jednim z mnoha vyletu, ktere jsme tu zatim absolvoali a to navstevou Cu Chi tunelu kousek za Saigonem.
Pro vysvetleni se jedna o pomerne rozsahle uzemi za hranicemi mesta, ktere sousedi az s Kambodzou a na druhe strane je uzavreno rekou Saigon. V teto oblasti je na 250km rucne kopanych tunelu a to ve trech urovnich. Prvni uroven je cca 2-3metry hluboko a je tzv. ventylacni uroven, ktera byla nachyna na bombarodvani. Pak je druha uroven cca 3-5metru hluboko a treti 6-10metru. V tunelech byly mistnosti na vsechny mozne ukony, ktere lide pro preziti potrebovali. To znamena, ze od kuchyne, pres obyvak, schuzovaci mistnosti a zbranove sklady tu bylo proste vsechno. V dobe, kdy Americani pomahali jihu Vietnamu proti komunistickemu severu, tak tato oblast byla obsazena puvodnim obyvatelstvem – Gorilaz a severnimi Vietnamci, Vietkonkem. Ti se snazili obsadil jih a bojovali sverepe proti Americanum. Americani si ale moc nebrali servitky a uzemi Cu Chi vypalovali, bombardovali a vicemene chemicky zbavili jakekoliv vegetace, takze mistnim nezbylo nic jineho, nez se zahrabat pod zem, konzumovat koreny mistnich rostlin, ktere jsou podobne sladkym bramboram…nebo to mozna dokonce sladke brambory jsou (davali nam ochutnat, docela se to da jist).
Protoze mistni obyvatele a severni socialisti nemeli zadne moc extra zbrane, vychazeli vicemene z toho, co dum dal a tvorili pasti, ktere integrovali do uzemi. Takze tu na ukazku byla sada pasti, ktere nebyly na prvni pohled videt, ale kdyz jste do nich zapadli, tak vam zpusobily pomerne nehezke zraneni. Jedna past se vam zabodla do hlavy, dalsi nas celeho popichala, dalsi zapichla ostny do boku atp… Podobne pasti meli i na dverich, takze pri jejejich vyrazeni moc z vojaka nezbylo, eventualne prisel o to nejcenejsi, co mel od maminky 🙂
Tunely pod uzemim hloubyli rucne pomoci takovych malych motycek a to cele dny, takze jich je tu opravdu hodne. Tunely jsou zvlastni predevsim tim, ze jsou hodne uzke a pruchozi pro male Vietnamce, takze pri obsazovani meli Americani pomerne smulu. Resili to tak, ze jim tam hazeli ruzne chemikalie, otravovali vodu v rece Saigonu a pokud videli kour, tak tam hodili bombu. Kour z kuchyni se dumyslne vyvadel pomoci specialnich otvoru v muldach, ktere byly natolik male, ze nebyly z vysky videt. Dale se vyuzivalo spadlych, ale nevybuchlych bomb k priprave granatu, protitankovych min ap. Musim rict, ze to musela byt opravdu zajimava valka. V lokalite je i nekolik tunelu podle puvodniho navrhu, nedokazu rict, jestli jsou to puvodni tunely, ale je dost mozne, ze ano. Jsou castecne zpristupneny, takze je moznost se jimi vydat az 140metru daleko. Me stacilo asi 40metru a uz jsem lezl postranim vylezem ven, protoze je tam opravdu malo mista. Tunely se neustale zuzuji a zase lehce rozsiruji asi dle toho, jak dulezite to bylo misto. Uvnitr systemu dhodeb byli dvere a to kazdych par set metru, aby kdyz Americani zamorili jednu cast plynem, nedostal se tento nekam jinam. Vietnamci si take vyytvareli specialni jamy, do kterych se vicemene vesli jen oni. Meli hodne uzky vchod a vesli se tam jen tak tak…takto ukriti mezi porostem cihali na prochazejici Americke vojaky, aby je zbavili zivota.
Jedna ze zajimavosti prisla az ke konci a to, kdyz nam ukazovali, jak se vyrabela mistni obuv. Vyrabeli ji z pouzityvh pneumatik a to tak, ze silnejsi casti byla na bote vzadu a slabsi vepredu, takze pri chuzi dopredu bota vytvarela obracene stopy, takze stopar sel vlastne od stopovaneho 🙂
Navsteva nam zabrala cele dopoledne a cast odpoledne, cena za vylet je 5$/osobu, v nasem pripade to bylo 7$, protoze je novy rok. Dale Vas pripravi o vstupne, ktere je 90Kdongu, coz je cca 4$. Cestou jsme se dozvedeli, ze ve meste je diky svatkum malo motorek a ze tu na kazdeho obyvatele pripada pul motorky, takze 10mil obyvatel vlastni 5mil motorek a nedokazu si moc predstavit, jak to teda vypada, kdyz jsou vsichni ve meste, protoze ted je tu uplny megamazec 🙂
Po velmi zajimavem vylete jsme dorazili zpatky do mesta a sli se podivat na muzeum valky, ktere tvori vystavka tezke techniky venku a vysvata fotografii a zbrani uvnitr. Cele muzeum je cleneno do trech pater a v kazdem je trosku jiny pohled na vec. Nejzajimavejsi je asi druhe patro s vystavenymi fotografiemi obeti valky a je zde hezky videt, ze kdyz si politik usmysli, tak prosty obcan trpi…Je az neuveritelne, co dokazi chemicke zbrane a jak i po nekoliak desitkach let je genovy fond lidi naruseny a stale se rodi hodne postizene deti – neni to hezky pohled, mir je rekl bych trosku lepsi volba, nez valceni.
Dale jsme sli prochazkou po dalsich pametihodnostech jako je prezidensky palac, kostel notrdam az jsme dosli na kruhovy objezd u nejvetsiho marketu ve meste, ktery je ale diky novemu roku uzavren. Mozna budeme mit vic stesti zitra. S tim stestim se to asi ma ruku v ruce, protoze jsme i jako ostrileni cestovatele opet naleteli mistnim vykukum kdyz jsme uverili, ze nas na jiny market odvezou za pouhych 15 Kdongu. Meli jsme byt obezretnejsi a nejlepe penize pred jizdou ukazat, dohodnout si presne lokaci kam chceme jet, protoze po ujeti cca 500metru nas vysadili s tim, ze jsme tam a ukazali nejaky papir, kde byla cena 1.500.000dongu za hodinovou jizdu a 150.000dongu za jedno svezeni, coz je o rad vic, nez slibovali 😉 No zacali jsme se s nimi pomerne huste hadat a Michal vytahoval telefon s tim, ze vola policii…panove se trosku lekli a nakonec jsme to splachli misto za 300Kdongu jen za 100Kdongu…ale nastvali nas teda uplne maximalne.
Aby te smuly nebylo malo, tak ten market, kam nas odvezli byl nejaky mistni festival kvetin se vstupem 20Kdongu, coz jsme v nasem rozcarovani dali s tim, ze tam aspon neco uvidime (ponekud jsme se zapomneli podivat, kam, ze to valstne jdeme) a uplne rozcarovani, oklopeni jen Vietnamci, protoze Evropan nema duvod sem chodit, jsme prochazeli skrz kvetinovou vyzdobu a naaranzovane stromky, mezi foticimi se Vietnamci a rodinou atmosferou :)) No melo to neco zajimaveho do sebe, ale kdyz jsme prisli ke kolotocum na kterych se vozily mistni deticky, tak jsme zamirili k nejblizsimu vychodu a mizeli 😉
Cestou jsme se museli vzpamatovat navstevou restaurace a vypitim nejakych piv 🙂
Zavreny market jsme vystridali za mistni obchudky se suvenyry, kde jsme nakoupili zbytek veci, ktere chceme privest domu a ted jsme na pokoji, relaxujeme a tesime se na nocni saigon, kam za chvilku vyrazime na obchuzku a natankovani dalsich pivnich zasob do volatek 🙂
Hezky vecer do Cech, uz se tam taky tesime.
Kuba a Michal