Dobre ranko jiz z Cech.
Vzhledem k tomu, ze nemuzu spat a jsem duchem stale jeste ve Vietnamu, rozhodnul jsem se sepsat nas posledni den pred odletem, ktery byl planovan jako vicemene odpocinkovy, trosku nudny a bez vune ci zapachu. Jak se ale pozdeji ukazalo, tak nam osud pripravil takovou, pro nas, docela neuveritelnou tecku za tim nasim zajezdem 🙂 Ale nebudu predbihat, vezmeme to pekne poporadku 🙂
Rozloucili jsme se v Saigonu, kdy jsem psal, ze jdeme na par poslednich piv…to dopadlo tak, ze jsme obchazeli takove turisticke centrum v Saigonu a snazili se najit levne pivo a tem turistum se vyhnout 🙂 Inu nasli zasli jsme do ulice, kde sedi Vietnamci proti turistum a drze si sedli mezi Vietnamce divajic se na tu turistickou stranu 🙂 Tim byl zajisten prisun levneho piva (8 prosim) a kvalitni vyhled a nicim neruseny vyhled „na druhou“ stranu 🙂
Tak nam vecer prijemne ubehl a rano mohlo byt natazeno dle potreby – bylo to i trosku nutne, protoze nas cekal casovy posun zpet do naseho pasma a spat dele znamenalo spat dele i doma po navratu (no vzhledem k tomu, ze jsem od 4:30 vzhuru a nemuzu uz spat se to moc nedari). 🙂
Taxik na letiste, kolem dvanacte hodiny posledni Pho Bo v Sanghaji a pak uz eroplanem zpatky na Hanoiske letiste. Let trval dve hodiny a prijemne utekl. V planu bylo uz nezajizdet do Hanoie, protoze letiste je od centra vzdaleno 40km, takze dostat se tam je jeste ok – jezdi minibusy za 2$, ale cesta zpet uz je ponekud svizelna a protoze nam letadlo pristi den domu leti v 10:25, tak jsme ho opravdu nechteli zmeskat, protoze to znamenalo byt na letisti kolem osme hodiny. K letisti a odbavovani mam jednu poznamku. Jak v Sanghaji, tak v Hanoji se odbavuje v jedne dlouhe fronte a jsou z pravidla otevreny vsechny prepazky. Pokud dorazite pozdeji, vas let vyvolavaji a mate moznost prednostniho check-inu a odbaveni zavazadel. Je tedy dobre byt na letisti ty deklarovane 2 hodiny predem, protoze je temer bezezbytku stravite ve fronte na Check-In a pak ve fronte u security checku, ktery je take jednotny pro vsechny…Taky proste maji oblibu ve frontach 🙂
Po priletu jsme chodili v hale terminalu Hanoiskeho letiste a snazili se postupne na sesti informacnich stancich zjistit, jestli nemaji nejaky hotel blizko letiste, abychom jen prespali. Kupodinu meli vsichni ale cena se pohybovala od 25, do 35$ s tim, ze 5$ je cesta k hotelu a 5$ cesta od nej taxikem. Postupne jsme se propracovali k jedne slecne u asi patych informaci, ktera zacuchala prilezitost vydelku a nabidla nam odvoz po vlastni ose i s ridicem za 10$ se zpatecni cestou druhy den rano na letiste a hotel za 20$, ktery nam jako oficiane nemuze nabidnout, ale ridic to tam dohodne (bylo nam jasne, ze je to cernota a buhvi, jak to bude vypadat, ale nejak nam to uz bylo jedno) 🙂 Vyrazili jsme.
Hotel byl dle predpokladu v zapadle ulicce a ridic tvrdil, ze vsechny male pokoje za 20$ uz jsou plne, takze musime dat 24$ za vetsi…Unava a prislib postele a sprchy nas donutila to vzit a za chvilku uz jsme se valeli a sprchovali 🙂 Nakonec ten pokoj nebyl zas tak hrozny i wifina tu byla 🙂
Zacala nas ale trapit jina vec a tou byl hlad 🙂 Vypravili jsme se do „mestecka“ (schvalne to pisu v uvozovkach, protoze to spis byla vesnice) a snazili se najit neco k hamani. Bohuzel je Tet – novy rok a vsichni byli nekde u pribuzenstva a tak tedy svoje zivobyti zavreli a odjeli…vsude sice spusta napisu Cafe, fastfood ap., ale vsude zatazene rolety…Zacali jsme trosku podlehat panice, protoze hlad silil 🙂 V jedne z ulicek jsme konecne nasli otevrenou kavarnu, kde jsme se posilnili pivem u mistni krasky, ktera je asi na Tet doma…zrovna si davala ozdoby na stromecek a pivo po chvilce konverzace ve Vietnamsto Cestine prinesla 🙂 Kavarna sousedila s obyvakem, kde byla postel a kuchynka pani domu…typicke tady ve Vietnamu 🙂 Coz mi pripomina, ze jsem zapomnel zminit, ze jeste v Saigonu jsme na zachod chodili skrz cely dum a po minuti zaparkovanych skutru, pracky, ktera pristup dozadu dost stezovala, kuchyne, obyvaku se konecne doslo k zachodu, ktery se splachoval hrnickem…no je to tu typicke a resi to tak vsichni. Nicmene se nam nestalo, ze by nas odmitli…pokazde byl zachod k dispozici. Ale dal 🙂
Sedeli jsme u piva a probirali svoje moznosti v tomto zapadlem koute sveta…po zkousce komunikace s pani domu a jeji odpovedi na „ham ham“ a posunkach, ze jako jidlo se nam dostalo odpovedi, ze ma jeste kafe, jsme se zvedli, zaplatili a pokracovali ve zkoumani terenu. Kdyz jsme prisli na hrbitov, kterym vesnicka koncila, zacala nas ponekud svirat skepse a trudomyslnost 🙂 Ale jeste jsme se nevzdavali a sli a sli, az jsme narazili na otevrene dvere do dvora nad kterymi bylo neco o obchodu a vevnitr opravu nejaky mini obchudek byl. Mala jiskricka nadeje zesilila, kdyz evidetne pani domu smazici neco k veceri na nase posunky ham ham zareagovala pokyvanim a ukazanim na pripravene sezeni…Nadeje vzrustala, ale nase rozcaovani, kdy jsme asi 20min sedeli na sedackach a nic se nedelo vzrustalo take 🙂 Postupne kolem nas proslo par mistnich chlapcu, vsichni se na nas usmivali a bylo evidetni, ze jsme pro ne aktrakce 🙂 Jeden z nich, ktery umel asi 3 slova anglicky se nas ptal, co si dame…inu pivo 🙂 Snazili jsme se z nej vyrazit, kolik za to, vytahovanim penez a nabizenim jsme ale dosli jen k tomu, ze rekl neco jako „for free“ a nekam zmizel…no nase nejistota a ocekavani, co se ted bude dit narustaly do obrich rozmeru…pri popijeni piva z lahve jsme to probirali a vicemene se shodli na tom, ze proste uvidime…
Po dalsich asi 20ti minutach a zrirave nejistoty se ve dverich objevil dalsi typek a zacal na nas docela srozumitelne mluvit anglicky 🙂 Zacali jsme se dozvidat, ze dnes je posledni den oslav noveho roku, ze je to jeden z tech silnejsich dni a lide se schazi u spolecne vecere a to je duvod, proc je vsechno zavrene. Ptal se nas, co tu delame a jak jsme se tam dostali a co jako je planu 🙂 Dovedel se, ze mame hlad 🙂
Cas bezel a typek zacal rikat, ze pan domu by nas rad pozval na party…nejak nam unikalo, co to znamena, ale vicemene jsme prijali … za dalsich 15min prisel dalsi mladik a ze jako jdeme…no cesta to nebyla dlouha…za rohem, za ktery jsme nemeli sanci videt, bylo mezi tim, co jsme tu sedeli, pripravena hostina pro 25lidi, kteri se tu najednou vsichni objevili. Stul nebyl. Na zemi byly rohoze z rakosu a na nich pak sklenicky, ryzove vino, ryzove placky, kureci maso, zavitky, neco druhu omacek, neco, co pripominalo rosol a pozdeji se ukazalo byt tlacenkou (do ted nechapu, jak muzou mit ve Vietnamu lepsi tlacenku nez my tady) a neco zeleniny. Ryze kupodivu chybela…asi je tu draha.
Byli jsme vyzvani, abychom si odlozili obuv, coz byl riskantni krok a posadili se k veceri do tureckeho sedu 🙂 Inu zacalo se hodovat 🙂 Emoce, ktere v nas v tu chvilku probihali se dost dobre nedaji napsat. Byla to smes rozcarovani, uprimne radosti a doufani, ze nas neokradou a nezabijou…sila jednotlivych emoci se menila v case a s pribivajici hladinou alkoholu v krvi zacal prevladat pocit radosti, ze jsme u nekoho doma na jeho domaci party a zazivame neco, co tu asi jen tak nekdo nezazije a hlavne se neda koupit.
Na party prislo asi 25 lidi. Zeny separovane od muzu a deti (chlapcu a divek) takze zde byly tri sekce, kde kazda mela svoje jidlo pred sebou. Muzska cast do ktere nas taky posadili, zenska a detska cast a pak juniorska s mladymi chlapci (ti nas ze zacatku chteli mezi sebe, ale rada starsich je okrikla a museli jsme k nim). Zacalo se hodovat…z prvu nesmele, ta nesmelost byla na obou stranach. Oni se snazili neurazit nas a my zase je a protoze slo o kulturni setkani dvou svetu, tak ten rozjezd byl pomalejsi. Porad ale nelevali ryzove vino (mimochodem naprosto jedinecne chuti) a obavy a napeti pomali opadalo, az uz nas jen vyzivali at koukame dlabat, ze je toho dost 🙂
Co Vam mam psat dal 🙂 Muzu napsat, co jsme se od nich dozvedeli…Pan domu ma manzelku a dva starsi syny na ktere je pysny. Manzelka je krasna a on se porad ptal, jestli se nam libi 🙂 Ma bratra a ten studoval v rusku, takze se s nami pokousel konverzovat v rustine, ale to nam moc neslo 🙂 Jedina komunikacni spojka byl typek ze ktereho vypadlo, ze studoval 2 roky v Australii a ze uz spoustu veci zapomnel…nicmene mluvil velice slusne 🙂 Dozvedeli jsme se, ze pripitek „Cu se kvej“ (pisu to foneticky) se pouziva jen na Severu Vietnamu, dole to vubec neznaji. Dale, ze Ryzovice je ze zlute ryze (zrejme ta, ktera je modifikovana pro vyssi obsah vitaminu A) a prototo ma takovou zvlastni zlutou barvu.
Porad se nalevalo a byl to vicemene nepretrzity maraton panakovani. Co je zvlastni je kastovani a skupinkovani pri pripitcich 🙂 Pripiji se na bratrstvi, na rodinu, na pratelstvi a to bud vsichni dohromady, nebo jen s nekym. Takze ja pil s majitelem (pouze), pak zas s majitelem a jeho bratrem. Mezi tim Michal s nasim typkem a jeho kamaradem, pak jsme byli vyzvani, ze musime vyzvat starsi (dalsi dva prisedici pribuzne)…no proste masakr hroznej 🙂
Je nutno dodat, ze jsme do vjezdu nakoukli kolem 17:30 a cca v 22:30 jsme vjezd opousteli 🙂 Nebudu lhat, to piti ma silu 🙂
Kolem desate uz bylo jasne, ze se dal pokracovat nebude. Nalevka salkoholem byla prazdna a dalsi doplnovani bylo starsimi zamitnuto 🙂 V mezicase se k nam osmelili chodit mladsi, kteri se s nami fotili jak pijeme, jak se objimame, jak je placame, jak oni nas placaji…no evidetne byli radi, ze jsme tu. Co jsem zapomnel dodat je fakt, ze jsme se dozvedeli o tom, proc nas vlastne prijali mezi sebe. Kdyz totiz nekdo v Tetu prijde k Vasim dverim a je cizi (v nasem pripade dokonce cizinec), tak pohostit ho znamena mit dalsi rok stesti…takze oni byli vlastne mozna radsi nez my, ze tam jsme 🙂 Ackoliv tohle se neda posuzovat, protoze my jsme byli strasne radi 🙂 Teda ja aspon rozhodne 🙂 Toto jsme jim i rikali a oni byli nadseni jeste vic a zase se pilo na bratrstvi a pratelstvi a mezinarodni spojenectvi…no hruza 🙂
Kdyz se tedy rozhodlo, ze mame vsichni uz dost, nastal posledni krok party a tim bylo posezeni u caje pred spanim. Je to zvyk, kdy se cajem doplnuje energie na dalsi den a rano ma byt ruzovejsi (nebylo)…vypili jsme asi tri kalisky caje a najednou prisel majitel a daval Michalovi klice…ten byl udiven, co to je za klic a ze nas pokojovy vypadal jinak 🙂 Typek zacal zurive prekladat, ze to je klic od pokoje zeny majitele a ze je to zvyk nabidnout tak vazene navsteve svoji zenu. Zapomnel jsem podotknout, ze v case party jsme bylo dorazani, jestli jsme zenati a kdyz zjistili, ze ja ne, byla mi nabidnuta sestra majitele, protoze je taky jeste svobodna 🙂 Je to tu proste rychlejsi, nez by se zdalo 😉
Zenu majitele jsme pochopitelne slusne odmitli a pozvolna se zacali sbirat k odchodu 🙂 Oni meli jeste obavu, abychom trefili do hotelu (asi 200metru) a chteli nas tam vozit…coz jsme uz odmitli a vyrazili.
Cestou v nas probihala cela rada pocitu a prevladal pocit, ze to byl proste neuveritelnej mazec a ze nam to snad nikdo ani nebude verit 🙂 Protoze jsme nechteli urazit, tak jsme ani nefotili ani kameru nevytahli…nakonec tedy neco fotek padlo, ale vicemene az po zmizeni ostychu, kdy se s nami zacali fotit i oni:)
Kdyz bych to mel shrnout, tak to tak nejak podtrhlo tu nasi cestu. Uz jsme necekali, ze nas tady neco prekvapi, ale ta pohostinost a bezprostrednost nas proste uplne odbourala. Nejsou tu vsichni vykuci a zlodeji a kdyz se k nim dostanete takhle bliz, tak zjistite, ze jsou otevrenejsi s vetsim srdcem, nez kdokoliv v Evrope 🙂 Proste krasna tecka.
Druhy den rano bylo bolave, velice bolave 🙂 Ryzovice nas uplne vyradila z provodu, ale domu jsme se dostali a protoze vsechny lety navazovaly a batohy nam prevezli bez problemu az domu, tak patri dik i Aeroflotu a dekujeme za jejich sluzby 🙂
Tim se s Vami loucim, dekuji za precteni a doufam, ze zas spolu budeme priste cestovat do nejake podobne krasne zeme jakou Vietnam bezesporu je 🙂
Mam v planu jeste napsat takovy sumar, co a jak ve Vietnamu, ale to az bude chvilka casu 🙂
dekuji jeste jednou a mejte se Ahooooooj
Kuba a Michal