Dobrou pulnoc z Los Angeles 🙂 Mozna se divite, proc pisu o pulnoci blog a radsi si nedam 20 🙂 ale casovy posun zpusobuje, ze na hodinkach, ktere zobrazuji cas doma sviti 8:50 rano a mobil, sychronizovany s mistni siti ukazuje 23:50 🙂
Cesta zatim probihala klidne a rekl bych az prilis hladce, coz se mel byt povestny klid pred bouri. Do Londyna jsme prileteli zcela na cas a obdivne sledovali rolovani nejvetsich dopravnich letadel sveta AirBus A380, ktera se vyznacuji predevsim tim, ze jsou v cele delce sveho trupu dvoupatrova 🙂 Letadlo je to opravdu majestatne a v pne konfiguraci pojme pres 800 lidi na palubu. Pisu o tom predevsim proto, ze z Londyna se letelo prave timto letadlem. Je to ero urcene pro dlouhe trasy a ta nase opravdu dlouha byla…trvala kolem 11 hodin a z Londyna do Los Angeles (ktere je az na jizni casti USA a predevsim na zapadnim pobrezi) se leti pres Gronsko severni cast Kanady. Dalsi pozitivum byl start v 15:25 a let stale „za sluncem“, takze po celou dobu letu byla videt krajina pod nami….zvlast zasnezene plane Gronska a severni Kanady nas uplne naladili na teple pocasi, ktere nas na Hawaii ceka 🙂
Po 11hodinovem utrpeni, jednom teplem jidle a male svacincce, ktera nam spis jen rozdrazdila zaludky, jsme pristali na international Airport Los Angeles. Inu cesta zatim sla, je treba pristoupit k security kontrole na strane Americke.
Uz v letadle jsme dostali imigracni listecky, do kterych se vypisuji osobni data vcetne cisla pasu. Jak se ukazalo, je treba venovat velkou pozornost mistu prvniho ubytovani! Adresa musi byt citelna, idelane ve formatu Americanu a vsechno, co se nepodoba Americkemu zpusobu zapisu je eliminovano a nevpusteno (muj pripad). Inu adresa byla spravne, ale na Hawaii je maji malounko jinak, nez v cele Americe, tak se stalo, ze se panu urednikovi za prepazkou proste nelibila…nelibila se mu tak moc, ze mne vykazal zpatky do utrob letiste a nechal me celou kartu prepsat 🙂 No nebudu Vas napinat, kdyz pisu a jsem relativne v klidu, tak je jasne, ze se to nakonec povedlo a propustil me, ikdyz teda moje vyjadreni, ze tech 13 hodin, co budu v LA stravim na letisti zkousaval hodne tezko a desne se divil, ze nemam hotel ;). V kazdem pripade, pokud sem pojedete a to poprve, tak je treba mit vyrizene Vizum ESTA, na nem prvni ubytovani a to musi sedet s timhle formularem. Oscanuji Vam prsticky na obou rukou, poridi jeste jednu fotku pro jejich ucely, orazitkuji pas a trada, jde se uzivat Americke svobody 🙂
Letiste jako takove je ponekud katastrofa. Jako vsude na svete je prostor pred security odbavenim oddelen od bezneho prostoru s checkiny a prilety. Bohuzel vsude na svete maji ten prostor s checkiny a prilety vybaven nejakym obcerstvenim a hladovy zaludek se tam da trosku nacechrat…ne tak v LA 🙂 Tady je vsechno az za prepazkou security a protoze pri priletu do LA musite projit imigracnim oddelenim – neporacujete v tranzitu a tedy se nedostanete automaticky na odbaveni, ale vicemene Vas vyhodi ven do priletu i se zavazadlem a pokud nemate navazujici let (my ho mame az za 13 hodin), tak Vas znovu neodbavi a vy tad musite bud do toho hotelu, nebo stravit ten cas v predletove hale, kde je … nic … sedime tedy na lavickach, kde se nastesti uvolnilo misto, stridave klimbame a hovorime o tom, jak to bude krasne, as se podivame na zapadajici slunce na pisecne plazi waikiki…
Zbyva nam jeste 8 hodin cekani a pak 6 hodin letu na hawaii…nadseni je ponekud prebito hladem, zizni, nedostatkem spanku a casovym posunem, ale nejak to dame! 🙂 Musime…
Docela se tesim na onen povestny Americky burger, ktery zasyti moje zrkehle telicko vystavene urednikum zdejsiho letiste 🙂
Toz nam drzte palce, abychom to prezili. Ozveme se az odtam s nejakou pozitivnejsi zpravou 🙂