Aloha z Havaje 🙂
Dnesni den byl naprosto neuveritelny po vsech smerech. Jiz dlouho jsem se tolik nebal, nebyl tak uchvacen, unaven a okouzlen…. Proste den jak z knizky 🙂
Rano zacalo jako obvykle ve stanu plnem zimy 🙂 Vcera nebyly fazole, takze po jinych strankach to slo 🙂 Rychle sbaleni a vyrazeni na 4 lookouty, ktere jsou zde v okoli a ktere nam mely nabidnout krasny pohled do krajiny. Nabidly a bylo to krasne, krasne rano, krasna panoramata mistnich hor a udoli zabalena do ranniho slunce. Jiz jsem se tesil na Michalem deklarovany vylet, ktery mel prinest jeste o neco vetsi krasy…to jsem jeste ani v naznaku netusil, jak moc blizko budu k pravde.
Dnes byl krasny den, slunce svitilo, bylo teplo a i v tech nasich 1200 metrech nad morem jsme se radsi namazali, aby to zase nedopadlo jako vcera a nemuseli jsme citit teplo na hrudi a cele 🙂
Vyrazili jsme…cesta byla naplanovana na trail Awa Awa puhi, ktery ma asi 3.5mile, navazuje na Nualolo cliff trail, ktery mas asi 2.5mile, ale je tu vsude deklarovany jako zavreny – coz jsme tusili a i pres zakaz tam zasli s tim, ze Americani trosku prehaneji 🙂 no…ani ne 🙂 Dalsi, navazuji trail byl Nualolo trail, kterym jsme se meli vratit zpatky do kempu cca 2mile od auta, ktere jsme nechali na startu.
Pocasi nam pralo, tak se slo velmi rychle a velmi natesene. Trosku nas prekvapilo, ze cesta vede porad dolu, dolu, dolu a dolu…posleze jsme zjistili, ze prevyseni, ktere jsme museli udelat bylo kolem 400m, coz je pro nasince temer vrazedne 😉 Horsi bylo, ze nam zacalo dochazet, ze to, co sejdeme dolu, budeme muset vyjit zase zpatky 🙂 Inu cesta ubihala, az jsme se dostali k vyhledu, ktery je na konci tohoto trailu a je naprosto nepopsatelne krasny 🙂 cca pul mile zpatky navazoval zavreny trail, ktery jsme zahajili s velice dobrou naladou a plni nadseni, ze se pohybujeme v zakazanem uzemi 🙂
Vedeli jsme i z tabuli, ze tento trail se bude klikatit podel svahu utesu a sem tam bude mit opravdu hodne malo mista na nohy. To se ukazalo byt jako pravda s tim, ze na jedne strane byla stena utesu a na strane druhe utes vesele pokracoval do nekonecne hloubky. Jeden spatny krok a …. je to 🙂 Cesta ale nebyla tak hrozna, jak to zni, to nejhorsi melo teprve prijit. Prelezli jsme plot, ktery nas mel jako posledni zastavit od tohoto trailu a pokracovali cca 1mily po hrane utesu. Dole rostlo spoustu keru a stromu, takze by pripadny pad byl jen do nich 🙂 Potkali jsme cestou dva Americany, kteri nam rikali, ze je to ok a vyptavali se, jak to vypada na nasi strane…rekli jsme jim, ze je to taky ok a pokracovali dal. Po nejake dobe se pod nami otevrela krajina a obejvila se naprosto nepopsatelna scenerie hor, vody, ptaku, more, oblohy….neda se to popsat, je to treba videt. V cloveku se objevi pudy, ktere do te doby neznal, zustane stat na miste a s neuveritelnou pokorou sleduje tu prirodni nadheru. Prikladam par fotek na FB, ale myslim si, ze ta hloubka z toho nebude videt.
Na cca 1mili jsme se dostali do pole jecmenu, ktere koncilo na hrane utesu a z nej byla ta nadhera videt zatim nejlip. Obri kanon, kterym protekala reka a z obou stran byl lemovan zelenou vegetaci a na vrcholu obou utesu se cervenala cervena hlina, ktera je tu vsudypritomna. Pruvodce hvovori o tom, ze utesy maji kolem 700metru, coz je opravdu hodne. Pohled dolu znamenal zatoceni hlavy a protoze zde nejsou zadne bezpecnostni prvky, tak si clovek musel davat pozor, aby udrzel sverac 🙂
Po dalsi pul mili melo nasledovat to nejhorsi. Cesta zmizela a misto ni se pred nami objevil kus utesu, ktery mel na jedne strane ostrou skalu a na strane druhe diru dolu. Misto cesty zde byla pesina pokryta jemnym piskem, ktery velmi klouzal. Pred timto mistem, ktere melo asi 20metru byla umistena tabulka, ze vstup je jen na vlastni nebezpeci. Uklouznuti by bylo fatalni.
Vzhledem k tomu, ze toto ctete, vsechno je v poradku, prosli jsme a na druhe strane si ohromne oddechli. Pohled dolu byl k nezaplaceni. Dale jsme poracovali na vyhlidku umistenou na konci tohoto trailu, ktera byla dostupna jen po hrebenu utesu, ktery se svazoval na obe strany a tvoril tak most siroky cca 30cm. Kdo nema rad vysky, tak by se sem vubec nemel vydavat. Pohled dolu, ale za ty strachy stal…nedokazu to popsat slovy, zkuste kouknout na fotky.
Cesta zpet se ukazala byt jako trnita, narocna a hlavne do kopce!. Vyjit nahoru kopec jako krava a zase ho slezt dolu a zase nahoru a zase dolu…strasny! Deklarovane prevyseni bylo 500metru, ale my jsme s tim neustalym stoupanim a klesanim nachodili rozhodne vic. Kdyz jsme konecne vylezli ven na silnici, uplne smyslu zbaveni. Jali jsme se stopovat auta tak, aby jsme se dostali k autu nasemu. To se ale ukazalo byt zcela marne. Nevim, jestli za to muze stav nasich tvari, nebo celkove telesnych schranek, ale nikdo nezastavil. Musel jsem ty dve mile k autu odslapat po svych do dalsicho ohromneho kopce a musim rict, ze min. do zitra nechci o zadnem chozeni nic slyset.
A to je vse pratele, prezili jsme, jsme najezeni, obleceni a provadime desinfekci 🙂
Toz krasny vecer, rano, nebo co tam mate
Aloha a mahalo