Aloha,
tenhle pozdrav mi bude chybet, hlavne z autobusu, kde to neustale znelo 🙂 Aloha, welcome on board! 😉
Posledni den se nachylil ke konci a cekala nas dlouha cesta. Kdyz si clovek uvedomi, jak moc je to daleko a jak nikdo poradne nevi, kde ta Havaj vlastne je (taky jsem to nevedel), tak je az s podivem, ze ta cesta trva dohromady „jen“ 19 hodin cisteho casu 🙂 V nasem pripade trvala dele, protoze jsme leteli tremi lety a mezi kazdym z nich byla nejaka pauza na prestup. V Los Angeles to bylo temer 11 hodin cisteho casu, takze jsme se rozhodli, ze si LA pekne prohledneme a projdeme se po chodniku slavy Hollywood bulvaru. Taky napis nad mestem me zajimal a tak bylo rozhodnuto, ze se jede do centra 😉
Nastesti se neopakovalo to, co nas postihlo cestou na Havaj, kdy se z jednoho baglu ztratil prepravni papir a tim padem nas tenhle bagl pichnul na letiste. Tentokrat nase bagly z letadla zmizely nekde v utrobach letiste a tak jsme doufali, ze budou cestovat nejak dal s nami 😉 (nastesti ano, nase kokonky dorazily). Pred odletem jsme si bagly omotali potravinovou folii, kterou jsme ve Walmarktu koupili za dolar a budili tim pozornost na letisti v Honolulu 😉 Nikdo si to tu takhle nebali a jeden typek se nas prisel zeptat, co a proc to jako delame? :)) Tak jsme se mu, celkem marne, snazili vysvetlit, ze letime pres pul sveta a kdyby vedel, co se s jeho kufrem deje pri prekladu zavazadel, tak bude balit taky a ze v Evrope je to celkem normalni (ze zkusenosti z Ciny, Ruska a Vietnamu musim rict, ze nejen v Evrope) Jen Amerika k tomu asi jeste nedospela, nebo maji dost penez na nove kufry 🙂 Je taky pravda, ze kdyz kokonky dorazily, tak ten obalovy material vykazoval pomerne zasadni trhance a bylo videt, ze to snad maceli nekde v mocuvce 🙂 ale pod obalem krasny baglik! :))
Ale to jsem dost odbocil. Vratme se do LA. Na LAXu(letiste) v LA maji jednu pomerne dobrou vec a tou je shuttle bus na zelenou linku metra. Je oznacen jako G (bus Green, nebo Ground) v kazdem pripade jezdi ze spodniho patra (prilety) a objizdi vsechny terminaly a zadarmo! To je pomerne dulezita informace, protoze v dobe naseho priletu byla zastavka tohoto busu na nasem terminalu rozkopana 🙂 Busy jezdi cca po 15min. Bus jede asi 15-20min k metru. Zde je umisteno automaticke zarizeni, ktere vydava tzv. TAP karty. TAP karta je neco jako nase Prazska opencard s tim rozdilem, ze stoji 1$ a muzete jich mit kolik chcete 🙂 automat Vam ji vyda opravdu jen za 1$, nebo v nejakem bundlu, treba s denni jizdenkou za 8$ (to jsme zvolili my). Jedna jizda pak stoji 1.75$ a je prestupni (v ramci metra). Ta denni se nam nevyplatila, ale aspon nebyl opruz na kazde stanici nabijet. Takhle jsme s kartou prochazeli bez problemu a usmevem 🙂 Na jedne stanici nas prekvapili revizori (tedy policiste), kteri stali na konci schodu a kontrolovali karty. Kontrolovali KAZDEHO! ctecka karet, prilozit, ok, bez…fakt fofr, o tom se dopravnim podnikum v CR muze zdat… holt Ameeeerika 😉
Vystoupili jsme na Holywood bulvaru (stanice Hollywood/Vine) a protoze bylo cca 7:30 rano, tak tam bylo uplne prazdno…uzivali jsme si chodnik slavy a na nem jmena slavnych…zastavovali se nad nimi a obcas udelali i fotku 🙂 Docela nas prekvapilo, ze tam neni ani noha 🙂 krom par bezdomovcu, kteri tam prespavaji tam bylo opravdu pusto a prazdno, obchody zavrene…divny misto 😉 Na konci byl mekac a ten jediny mez otevreno…inu dali jsme si snidani, kafe a domluvili se, ze pujdeme na kopec ze ktereho je videt hollywoodsky napis 🙂 Ono se to snadno rekne, ale kde ten kopec je? ;)) Jedine pohori bylo na severu od mista, kde jsme byli a pry se tam jde nejak ulicemi prave z konce bulvaru. Tak jsme se tam nejak dobelhali, optali se a mistni nas opravdu poslali nahoru do kopce. To misto se jmenuje dog park a opravdu to psi park je 😉 Chodi sem desitky pejskaru behat a vycurat a vykakat 🙂 Pozvolna jsme splhali nahoru a zvolili jednu z nejtezsich tras, takze jsem toho za chvilku mel plne zuby 😉 Udelal jsem fotku a jal se jit pozvolna zpet. Michal si to dal cele a rikal, ze to byla krasna prochazka (neverim mu ani slovo) ;))
Cesta zpatky a projiti bulvarem zpatky 🙂 Tentokrat to bylo ale jine kafe 🙂 evidetne se vsichni probrali z narkozy a to jak prodejci, obchodnici, tak turiste. Ted to tam zilo pane! Kazdych 5 metru nam nekdo nabizel projidku po hollywoodu, kazdy se ptal odkud jsme, tak jsme vymysleli ty nejlepsi hlasky, ktere mely dotery odradit a vymysleli nekolik vet, ktere jsme ale nakonec nepouzili…bylo lehci jit proste dal a delat, ze jsme hluchonemi 😉
Jiz, kdyz jsme rano sedeli v mekaci, kolem nas prosel treti bezdomovec bez nohy a ctvrty chtel neco na prilepsenou…dalsi si povidal sam se sebou a jeden sel mocit tak, ze zavreli verejny zachodek se na me Michal chvilku dival a rika „ja si tu prijdu jako ve filmu“ … a opravdu je to tak…clovek tu jde po ulici a ma pocit, ze je tu mozne opravdu vsechno. Lidi tu zpivaji, v metru hraji na kytaru, nekdo si lehne na nastupiste a roztahne nohy a ruce a proste lezi…dalsi vydava zvuky jako vrabec a u toho poskakuje…no panoptikum hadr. Zacali jsme chapat, kam chodil Lynch na inspiraci…opravdu to tu cisi z kazdeho rohu 😉
Rozhodli jsme se, ze zavitame jeste do downtownu, koupime si neco k jidlu na cestu a pak na letiste. Vystoupili na stanici metra Civic central a sli z kopce dolu…nikde nic, jen mrakodrapy…ani zadni lide, nic…vedro, mrakodrapy…zizen 🙂 Po asi 200 metrech se ale najednou otevrelo prostranstvi, ktere v sobe jimalo nejaky trh, dle vune tam bylo i MASO!! zacali jsme prochazet mezi stanky a jedna dobrota stridala druhou, vsude spousta lidi – trefili jsme cas obeda! Po projiti nas asi nejvic zaujala jeden polomexicky stanek, ktery nabizel ruzne druhy masa, praseci rypacky a vubec same, na prvni pohled, dokonale lahudky 🙂 Ja jsem objednal pul libry dvou druhu hoveziho a Michal veproveho…no mnamka to byla uzasna 🙂 Jeste ted se mi sbihaji sliny, kdyz si na to vzpomenu 😉 Vylezli jsme na druhe strane a pred nami opet mekac 🙂 zustali jsme verni a zasli aspon na kafe 🙂 V LA ho maji trosku drazsi 😉
Cesta na letiste se neobesla bez potkani dalsich bezdomovcu, dalsich polosilenych lidi, kteri si povidali sami pro sebe a celkove ten obraz nejde dost dobre vylicit…to se proste musi zazit 🙂
Toz vyrazte a pak napiste, jestli Vam informace tady popsane k necemu byly 🙂
Cesta na letiste uz byla hracka, metro, bus, odbavit se, dalsi security kontrola…ale jina…dost jina 🙂 Odchytli si nas stranou a michalovi setreli z dlane trosku potu na papirek, dali do analyzatoru, ten oznamil, ze Michal je clovek a uz jsme sli k DV250tce, coz je nejaka nova Americka masina na scan vsecho, co mate v zavazadle…prislusnice vsem rekli, aby si vsechno kovove dali do prirucniho zavazadla a pak jsme jen prosli ramem…tod vse 🙂 proste DV250tka je bozi a neni to takova pruda jako treba v Londyne, kde nas svlekli skoro do naha a jeste se tvarili, ze to je malo 🙂
Cestou jsme se dozvedeli o padu stejneho typu letadla, kterym jsme meli letet z Londyna, coz nam na dobre nalade moc nepridalo, ale nastesti do vsechno dobre dopadlo a jsme tu 🙂
Dekuji za precteni blogu, muzete tady nechat i nejake svoje postrehy pro ostatni a omlouvam se za pripadne chyby a preklepy…nebylo vzdy lehke to napsat ciste, kdyz jsme provadeli desinfekci 😉
Take patri velky dik Michalovi za opet perfektne pripraveny plan cesty, bez ktereho bychom ted jeste byli nekde v pralese (v lepsim pripade). 🙂
Toz se mejte krasne a pristi rok….KUBA pratele 😉
Aloha a mahalo