Dobry vecer z Banaue. Toto zazjimave mestecko se vyznacuje tim, ze je cele postaveno v kopcich a vsude kolem nej jsou ryzova pole. Tedy svete div se, vsude tu maji na prodej ryzi. My jsme se, abychom dodrzeli tradici, ubytovali v rice homestay, coz je trosku vystrceny hotylek, kde nam pod okny zurci voda, divame se jak se v dalce blizka bourka a primo pred nami je nekolik ryzovych poli.
Ale abych nepredbihal, napisu vam, co se delo vcera, protoze to, co se delo vcera se uz nesmi opakovat 🙂
Tak prvni vec, ktera byla spatne bylo probuzeni v hotelu ve Viganu, kde klima jen klimovala atmosferu uvnitr pokoje, ale zapominala nasavat vzduch z venku. Tedy se stalo, ze pres noc byl vzduch tak nejak vydychan, nebot pokoj mel asi 10m2.
To by zas tak nevadilo, kdyby to nebylo korunovano snidani, kde do michanych vajec pridali kus kapusty, do rybi pomazanky kachnu a do kachni rybu. Proste to byl hnus fialovej a tech 5 hvezd, co si dali na vyvesni stit za to opravdu nestoji. Uplne nejhorsi ze vseho byla okurkovo chemicka limonada po jejimz pozreni se neco zasadniho stalo v zazivacim traktu a pri kazdem krknuti (upozornuji, ze jeste ted) citim okurky a matu. Brrrr
Cesta nam zapocala hledanim bankomatu, ktery by mel spojeni do sveta. Ukazalo se vsak, ze ve Viganu o spojeni do sveta a tedy vyberu z mezinarodni karty uz nejaky ten patek neslyseli…tedy…sice je tu asi 20 bank a 60 bankomatu ale kazdy nam tvrdosijne tvrdil, ze spojeni nefunguje a nebude fungovat a ze tady mas tu kartu zpatky a neotravuj!.
Po rozcarovani z bankomatu jsme se jali hledat busove nadrazi s tim, ze plan byl dostat se na krizovatku k mestu Tagudin a odtam si vzit bud jeepney, nebo zkusit stesti busem do Sagady. To se cestou ukazalo jako nesplnitelny sen, nebot hodin pribyvalo, bus se priserne coural a najednou byly 4 hodiny odpoledne a my jsme sedeli v buse … rozcesti se pomalu priblizovalo a nam bylo jasne, ze uz dneska do Sagady nedojeme. Ta cesta do Sagady je priserne klikata, nebezpecna, strma a ukrutne dlouha, ikdyz je to jen 60km, tak se to jede vic nez 3 hodiny a to uz by nas nikdo nevzal….takze padlo rozhodnuti, ze v buse zustaneme a pojedeme az do mesta Baguio. To se ukazalo byti stestim v nesteti a to hned osvetli 🙂
Mesto Baguio je totiz polozene ve 1400m.n.v s tim, ze uprostred nej je jezero kolem ktereho se seskupuji lide (ukazalo se, ze se nesekupuji kvuli krase jezera, ale aby si pockali na jeepney). Na jezere, uz v te dobe ve tme, se prohanelo nekolik slapacich labuti a kolem se na lavickach cicmali milenci. Do cele teto scenerie, my dva, znaveni cestovatele plni optimismu z toho, ze za 30min si dame sprchu a ze jsme zaridili bus na dalsi den do Sagady razili jsme si cestu skrz milenecke pary a delali si legraci ze stanujicich lidi na prilehlem travniku.
On nas ten humor mel brzy prejit 🙂
Dorazili jsme do rezervovaneho hotelu, ktery byl temer posledni mozny ve vyberu to odpoledne a zjistili, ze tento je prebookovany a ze ten pokoj, ktery mel byt volny, volny neni a ze booking.com udelal chybu a bla bla bla…no … pikolik se snazil nam najit jiny pokoj, ale nepodarilo se mu to…tak nas poslal naproti do hotelu, kde budou mit zarucene volno! No…nemeli 🙂
V Baguiu se totiz toho dne, nebo v techto dnech, kona nejaky festival a cele mesto v poctu hotelu 212 bylo plne obsazeno. Udelali jsme si takovou toure de Baguio hotels, kdy jsme (upozornuji, ze uz bylo 22:00) obchazeli vsechny hotely a snazili se neco najit…dost nas bavilo, ze temer vsechny hotely zde maji velkou cedulku, kterou daji na recepci a na ni je napsano „fully boooked“ a tedy se neni treba ani ptat 🙂 Obesli jsme asi 4 hotely a zacali planovat, jak se pripojime k tem stanujicim dole u jezera a v tom se pred nami objevila babicka, ktera vylezla z baracku,kde se pronajimaly pokoje a ta nam s litosti v hlase oznamila, ze je taky preplnena, ale ze hotel hned nad nimi ma urcite volno, protoze to overovala pred 10min. Na cestu nas vypravila s tim, ze si na sebe mame davat pozor, ze nikdy nevime, co se muze stat…no to nas potesila, baba 🙂
V hotelu nahore pochopitelne plno…
tak jsme to pozvolna vzdavali a sli do dalsiho a dalsiho…az v nejakem dalsim za nami vybehnul pikolik a troubil na nas neco o tom, ze ma mozna znamou a ta ma mozna volno ve svem hotelu…dal nam super vyhlizejici vizitku a my jsme se trosku obavali toho, ze to bude neco moc nobl a ze na to nebudeme mit…inu, zavolal jsem na cislo a svete div se, pokoj byl, s jednou velkou posteli za 1500P. Uzasny…dekovali jsme mu a s nadeji jsme se rozesli vydat hotel. Trosku nas prekvapilo, ze cesta byla lemovana cim dal vetsim ghetem…lidi uz prestavali vypadat jako lidi, ale spis jako bezdomovci a divne tu to smrdelo…no nic…je to hotel, ktery je na prahu mesta a je luxusni a diky tomu, ze je na prahu mesta ma malou obsazenost…jasneeeee
Tak pratele, nebudu vas dlouho napinat 🙂 Byl to hotylek jako kliiicka 🙂 Recepcni nas uvitala vetou, ahoj, tak to vy jste znami cheda! Tak to vas moc vitam, ale mam tu jen jeden pokoj…a je to…jen pokoj…tak aby jste necekali neco vic…jo, je to za 1500P a je to spis na prespani…nebude vam vadit, ze je tam jedna postel v rozmeru king? ne? nj, vy si uzijete spolu! hihihi…no…zazitek…je to v patem patre…jdeme
No pokojicek opravdu jako pro panenku…nez jsme dosli do pokoje, minuly jsme patro 1, 2, 3, 4 … pripominalo mi to strahovske koleje v jejich nejvetsi slave…tu prokopnute dvere, tu opraveny lak na stene…az konecne v patem patre byla na chodbe klasicka vysokoskolska party, jen ucastnikum bylo tak neco mezi 30 a smrti a neco tam popijeli a jedli…trosku nas mrazilo v zadech, ale co uz…slusne jsme pozdravili a zapadli do pokoje.
No pokoj nebudu dlouze opisovat. Kdyz mi pod nohama probehnul svab, tak jsem zalapal po dechu a rikam si, to das! Libor mi s usmevem ukazoval koupelnu, kde na zachode, ktery nesplachoval, chybelo prkenko, sprcha byla urnava a misto ni byl obri kybl (asi na splachovani) a nalevka na vodu, asi abychom si dali dobrou koupel…no sel jsem za ty prachy lehce do mdlob, ale porad je to lepsi, nez stravit noc v parku v neznamem meste mezi divnou existenci…jen jsem doufal, ze ti na chodbe se na nas neprijdou podivat…
Libor porad opakoval neco o tom, ze neusne, venku to pripominalo hlucnou D1 v nejvyssim vytizeni a svab nekam zmizel, asi sel zavolat kamose, ze prijeli hosti! 🙂
No nakonec jsme to nejak dali…dokonce jsem na par hodin i zavrel oko a rano jsme v 5 vypadli s tim, ze stacilo!
Pokracovani v dalsim clanku 😉
Kuba