Dobry vecer z Banaue.
Dnesni den byl naplanovan jako den odpocinku. Meli jsme se jet podivat do Sagady, zvladnout to rannim busem tak, abychom se vyhnuli mega spicce s turisty, meli jsme to zvladnout dopoledne, mozna castecne odpoledne a pak se v klidu vratit domu, do Banaue, kde jsme si meli uzit prijemny vecer. Tod teorie. Tato teorie narazila na tvrdou praxi ve chvili, kdy jsme sedeli uz treti hodinu na zastavce a cekali, az se naplni jeepney a pojedeme do Sagady.
Jako cestovatel, za ktereho se tak trosku povazuji se snazim varovat chyb, ktere zpusobi zdrzeni na ceste, nebo nemoznost se nekam dostat, kdyz neni spojeni ap. To, co se delo dnes bylo vicemene jedna chyba za druhou 🙂 A jelikoz cizi nestesti potesi nejvic, tak vas jdu trosku potesit 😉
Tedy ranni vstavani a bus do Sagady. Musime si nejdriv objasnit, co je to Sagada. Sagada je misto, kde se jako na jedinem na svete pohrbivaji staresinove zavesenim v rakvi na skalu v lese. To ma takovy efekt, ze to kazdy chce videt. Dokud o tom nesel dokument v televizi a vedelo to jen par cestovatelu, tak to bylo ok…ale dneska, kdyz sem miri davy turistu, musely nutne, vniknout nejaka pravidla. Ta pravidla obsahuji i to, ze po urcite hodine sem ani odsud ani tam, ani odtamtud nic nejede 🙂 A pisu nic, tak to myslim vazne :))
Tedy zacali jsme tim, ze jsme rano vstali. To bylo fajn, vcerejsi ryzove vino nas krasne procistilo na nasi prochazku a na nase zazitky, ktere mely prijit a my jsme se vupravili sehnat jeepney do Sagady. Stacilo by nam, kdybychom sehnali jeepney do Botocu, coz je mesto, kde se soustredi doprava a odtamtud bychom jiste, velmi rychle, sehnali neco do Sagady. Jen pro predstavu z banaue do Bontocu je to cca 50km (2hod cesty po klikatych cestach) a z Bontocu do Sagady je to cca 20km (opet po klikatych cestach a tentokrat asi 45min). Inu…spatna volba providera, nechali jsme se zlakat nahanecem do jeepney primo do Sagady. Nebyli jsme v tom sami a protoze pan, budeme mu rikat treba Karel, cekal, az se mu jeho jeepney naplni, tak jsme cekali s nim…jenze ono se neplnilo…neplnilo se v 8, ani v 9, ani v 10…a nakonec nas zachranila jedna skupinka cestovatelu ze sousedniho Nemecka, ktera se k nam prifarila a jelo se v 11:00am.
No jelo se…courali jsme se…nejdriv musel Karel dotankovat. Inu, fajn, to se obcas musi, ale mohl to mit pripravene, kdyz vozi lidi…Co jsem zapomnel zminit je fakt, ze s nami jela i Francouzka, moc hezka, ktera cekala stejne dlouho jako my a byla z toho stejne rozcarovana jako my. A ona mohla castecne za to, ze jsme se nesebrali driv a nesli hledat jine jeepney…nejen, ze byla hezka, ale kdyz uz mate z pola naplneny vuz, tak preci neutecete a neudelate ji caru pres rozpocet.
Karel jel pomalu…velmi pomalu…melo to dva duvody 🙂 Jeden byl, ze to byl klidas…ukrutny klidas…na necem asi jel a to mu stacilo…tak proc by jel rychle. Druhy duvod byl ten, ze se mu to kapku prehrivalo. Jeepney stavelo co 10min … tu u trziste (dotankoval vodu a vycural se), tu u prirodniho pramene, dotankoval vodu, vycural se a napisel se!, dalsi trziste, dalsi a dalsi…takze cesta, ktera ma trvat 2hod, trvala s prejledem hodiny 3 a to jsme cestou jeste nabrali nejake cestovatele, kteri puvodne nejak vypadli z planu, takze jeepney praskalo ve svech. Modlil jsem se, aby to moje prdelka vydrzela, protoze to byla opravdu mega jizda.
Konecne Bontoc! cast cestovatelu vypadla, protoze jim cena za odvoz az do Sagady prisla nejaka prehnana (300P oni chteli za 200P) a zbytek se ubral do Sagady. Po cca 5km, Karel opet zastavil a ukazoval nam, ze je tu restaurace a ze se muzeme jit najist! My jsme na nej nechapave hledeli, protoze uz jsme vsichni byli ve skluzu temer 5 hodin (v teto chvili bylo 14:00) a Francouzska se zmohla jen na vetu „my ale chceme jet do Sagady“ … na to prislo jen strohe zarehotani a veta „ale ja mam hlad“ … a tim to zhaslo, proste vypnul motor a sel se najist!
Karel byl primo poklad do dnesniho dne 🙂 Kdyz se napapal, dal si cigeretku a vykakal se, tak se pomalu jelo. Bylo 14:30 a me uz pozvolna zacaly tect nervy.
Kdyz jsme dorazili kolem 3 do Sagady, kde jsme byli uz za chvilku, protoze to bylo asi 10km, tak jsem neprestaval vychazet z udivu. Nejen, ze je tohle misto predelane na generator penez, ale je plne turistu a clovek se tu neciti ani trosku hezky. Na recepci mesta, kam nas zavedla Francouzska, ktera to evidetne mela nastudovane jsme zaplatili poplatek za turismus kazdy 35P a dostali potvrzeni. Nu dobra. Dale jsme si chteli koupit neco k jidlu a vyrazit konecne na vylet. Koupili jsme si mandarinky, banany a nejake piti a dle prilozene mapky k poplatku jsme vyrazili na to nejdulezitejsi, co tu je a to je ona skala s pohrbenymi lidmi.
Nasli jsme to celkem snadno, je to za kostelem nahore nad mestem a ikdyz zde neni zadny ukazatel, je to pomerne jasne. Tam nas cekalo nekolik dalsich studenych sprch…Musim rict, ze sly rychle po sobe a zpusobily, ze jsem si z te „krasy“ neuzil temer nic. Tak za prve…Pani nas mile privytala a sdelila nam, ze bez pruvodce nejdeme nikam…Inu dobra, pruvodce je nutny, dobry…za kolik? Ale hosi, vy jste nam jeste nerekli, co by jste radi videli? 🙂 A kolik tak mate casu?
Mila pani, rijme ji treba Barbora se na nas usmivala a s tim usmevem nam sdelila, ze pokud mame jen par hodin, tak by bylo vhodne si nejdriv zaridit odvoz…jak to jako mysli, zaridit odvoz, vzdyd namesti je plne jeepney a vypada to, ze odsud porad neco jezdi? nebo ne? Ne ne rika teta Barbora, posledni jeepney z tohoho mista odjizdi v 14:00 (upozornuji bdeleho ctenare, ze uz bylo neco po 16:00)…a ja se teda odsud mame dostat? No to nevim, rika teta Barbora, ale muzete si za 4500P pronajmout soukromy vuz a ten vas hodi dolu…easy way. A teto, steihneme teda aspon ty rakve? No to je tak na hodinku a musite tam s pruvodcem…ten je za 200P.
Takze si to shrneme. Jsme nekde v riti cca 70km od hotelu bez moznosti navratu (nebo premrstene draheho, protoze sem jsme se dostali za 300P a mozna bychom se dostali i za 200P), stojime pred tetou Barborou a ta nam s usmevem rika, ze nejen, ze neuvidime, proc jsme se jeli, ale i tu asi zustaneme nekde v rakvi.
Toz co ted…mohli jsme jit na 3hod tour s navstevou podzemni reky a jeskyne spolu s vyletem na rakve za cca 1000P za pruvodce, 35P za poplatek za turismus, 20P za vstup do arealu s tim, ze nevime, jestli se vratime „domu“, nebo jsme si mohli dat hodinku s pruvodcem za 200P , 35P poplatek a 20P vstup a doufat, ze bude jeste cas neco nekde sehnat…
No doufat jsme mohli, ze 😀
Toz jdeme na tu hodinovou prochazku a dozvidame se spoustu zajimavych veci. Dostali jsme pruvodkyni, budeme ji rikat Katerina, ktera nas provedla arealem umirani a musim rict, ze tu k mrtvym moc ucty nemaji…dokonce bych rekl, ze po nich slapou a to doslova. Prvni navsteva byla na mistnim hrbitove, kam se pohrbivaji jen mladi, deti a lide, kteri se ve meste nenarodili…inu dobra, ale proc jim slapeme po jejich hrobech, to uz nerikala. Teta Katerina vypadala trosku jako chlap, mela asi 140cm, nausnice a blize nespecifikovatelny vek. Vzhledem k tomu, co dale rikala ji uz muselo tahnout na 80, ale poskakovala pred nami jako krepelka. Hbite predbihala ostatni turisty, asi s v domeni, ze teda jako musime chytit nejaky ten odvoz, tak to vemem rychle.
Bylo to fajn, videli jsme malou jeskyni s rozpadajicimi se rakvemi, plnymi lidskych ostatku. Jedna z rakci vypadala jako kus kmene (cca 50cm v prumeru a 1m na delku), zde jsme se dozvedeli, ze tak se nechavali pohrbivat driv, protoze verili, ze clovek ma prijit do hrobu stejne, jako se narodil a to je v prenatalni poloze (poloha zkrouceneho sedu)…takze je do rakve zlomili a nacpali tak, aby to vypadalo, ze sedi. Pred nami byla rakev plna…takze autenticka 😀
Dalsi zastavka byla v jeskyni, kde byl, dle slov Kateriny, pohrveny jeji stryc Rudolf. Stryc si pral byt pohrbeny zde ve skale, protoze tak mohl pohledem z rakve kontrolovat misto, kde lidi chodi obdivovat rakve. Ona si pry vybrala misto vedne nej, ktere nam ukazala….zacinalo to byt pomerne morbidni.
Dosli jsme ke stene, ktera je vyobrazena na spouste fotografii…je zde 18 pohrbenych lidi s tim, ze prvni je nekdy z pocatku 18 stoleti a dalsi pribyvali jen pomalu (neporozumnel jsem proc) ale restrikce jsou nastaveny tak, ze clovek musi dozit min 80 let a byt „mistni“. Teta Katerina mistni je a tak na to ma pravo. Ukazala nam naproti na protilehlou stenu, kde v urcite miste, ktere nebylo videt je pohrbena jeji babicka. Bylo to hodne vysoko a ten kdo ji tam pohrbil byl ten stryc, co nam ho ukazovala predtim. Byl to jediny clovek, ktery zvladal horolezectvi. Bozi.
Sli jsme zpatky a me postupne pohlcovala myslenka, jak se z tohohle mista dostaneme. Evidetne sem turisty je privezou a ti uz se odsud nikdy zivi nedostanou! No musime to nejak zlomit…ale jak, co?
Toz na informacich jsme se dozvedeli, ze cena za najmuti auta do Batacu nebude 4500, ale „jen“ 2500P. To nas s Liborem naplnilo nadeji, ze to nebude tak hrozne a sli jsme ven a snazili se ukecat spoustu ridicu, kteri jeli nasim smerem, ale bezvysledne. Vzdy jsme dostali jen odpoved, ze tam bud nejedou, nebo, ze jsou plni, nebo ze uz nic nejede. Toz jsme zvazili casove nase casove moznosti, prichazejici bourku a nase financni moznosti a sli pesky.
Dolu na rozcesti, kde by podle vseho mel jet bus to bylo 12km. Bylo to dost z kopce a vyhled stridal vyhled, takze jsme si rikali, ze kdyz tam v klidu dojdeme pred 6, tak bychom meli stihnout jeste bus do Botocu…zatim jsme nejak neresili, co dal, protoze Botoc je docela celke mesto a tak by se to melo dat zvladnout, no ne?
Jdeme…zacina prset…jdeme…a prsi 😀
Ze shora jezdi jedno auto za druhym, stopujeme, ale bud bez vysledku, nebo na nas ridic neco gestikuluje, cemus nerozumime…najednou jede auto, ktere zastavi…kluci jsou strasne pobaveni tim, ze jdeme pesky do Botocu…“to je ale dlouha cesta, vite to? jste na to dobre pripraveni a obuti?“ Tak ne asi vole! 🙂 No vezmou nas cca 2km k benzince, pry dal nejedou..super, aspon neco…jdeme dal
Prsi…babka s chrostim, co jde proti nam se pta, jestli je normalni chodit v desti? Ty vole babko, ty jsi asi snidala vtipnou kasi!
Projede asi 10 aut a nikdo ani nepribrzdi…az najednou jede vetsi auto pro 7 lidi a zastavuje…vevnitr je omladina, vsichni kouri a tvari se desne nad veci a spokojene…“vezmete nas dolu?“ „jasny“ … jedeme….uzasny…jsme dole na rozcesti a oni se nas ptaji, kam mame jako namireno? Do Bantacu! Ok zni zepredu a jedeme dal…ted uz mam dojem, ze musela zasahnout nejaka vyssi moc…ale jedeme…rikam si „co kdyz nas nekam zatahnou a okradou? je jich precijenom plne auto“…nic takoveho se nestane a v klidu prijizdime do Batacu.
Skoro k neuvereni, ale je 17:45.
Tak ted jeste sehnat nejaky ten odvoz domu…vzdyt uz je to jen 50km…zertujeme, ze to dame i pesky, ale oba vime, ze to bychom asi nedali…(Libor se tu smeje a rika, ze by to sel, ale oba vime, ze nesel) 😉
Ptame se staresinu, co sedi naproti zastavce, ktera jede do Baunaue a ti nam s pobavenim ve tvari oznamuji, ze dalsi jeepney jede zitra rano v 8:00am. No to je proste parada! tady se nechteji zbavit turistu, tak je proste zavrou od urcite hodiny ve meste. No kdo to mohl tusit, ze je to tu s tou dopravou tak na prd…jdeme dal a divame se na rady tricyklu, ktere zde stoji a cekaji na zakaznika…zebychom to dali s nimi? Rikame si, kolik bychom asi tak byli ochotni dat za odvoz a dostavame se na castu 1000P, coz nam prijde jeste ok.
Jdeme a dostavame se na odbocku do Baunaue, kde je policejni turisticka informacni kancelar (opravdu to tu maji) a tam se ptame, jak by se dalo dostat nahoru…odpoved je pomerne prosta „nijak“ … „tak nejak to jit musi ne?“ „nejde“ … ok … „co treba tricyklem?“ „to nejde, protoze je to moc do kopce, tricykl to nevyjede a je to navic strasne daleko…“ vola kolegu „jak je to daleko Franto?“ „50km“ …. „50km, rika policista“…ok, to vime, ale preci nejaka moznost musi byt ne? „ne“
Ok…takze…jsme o nejakych 20km bliz k hotelu a porad ve stejnem srabu…co ted?
Jdeme pres most, ktery vede nasim smerem a zvazujeme moznosti…Rano nam jede bus, ktery nas musi odvest z Banaue do Botocu a Baguia a hlavne tam mame veci v hotelu. Kdyz se nedostaneme na hotel, tak veci nemuzeme vyzvednout, nedostaneme se vcas do Manily a nestihneme letadlo…prima…takze analyza je, ted tedy vyresit ten odvoz.
Na konci mostu je putika. Pred ni sedi asi 5 drozkaru s tricykly a ja se poustim na tenky led a snazim se je donutit, aby vymysleli nejake reseni…tedy nadhazuji, ze se potrebujeme dostat tam a tam a ze jak na to…hospodska cinnost…zapojeni jekolika lokalnich mozku rozsvitilo i poulicni osvetleni. Stmiva se tu v 18:00.
Neco si mezi sebou neustale povidaji a obcas vznesou doplnujici dotaz. Prvni reseni je jasne…zustante tu…ok, to nejde…takze jinak…co si pujcit motorky a dojet tam? Ok…kde se tu daji pujcit motorky? noooo nekde ve meste se poptejte…dobry, ale neco dalsiho vymyslite?
Inu…co treba tvuj bracha Tomas? ten ma auto, treba by je tam odvez? No vidis, Tomas! to je napad…jeden z drozkaru vstava a bere nas k sobe do tricyklu a jedeme za Tomasem, bratrem v triku, ktery maka na svem stavbe sveho noveho baracku a ma auto! Ono mit auto, to je tu luxus a mit dobre auto, to je super luxus. A protoze Tomas stavi, tak nema luxusu nazbyt…tedy nema ani luxusni auto…ma auto…no auto…ma priblizovadlo…z naseho pohledu by se reklo pixlu.
Ale ma ji! a mozna nas tam odveze…vychazi mladik v roztrhanem tricku, ktery na 2 metry smrdi potem a praci…asi stavel…zacina smlouvani…nejdriv je treba ho presvedcit, ze tam opravdu chceme jet…neni nadseny, ale nakonec z nej vypadne castka…4500P. Snazim se na nej divat vydesene a zaskocene (ac jsem to cekal) a rikam mu, ze to je moc a ze tolik u sebe ani nemame (kecam). Rikam, ze by to slo za 3500P…dlouze premysli…a pak rekne, ze to udela za 3700P. Ok…co jineho nam zbyva…je to v prepoctu cca 800Kc/osobu a za blbost se proste plati. Tady to plati dvojnasob.
Jede jeste natankovat a me se honi hlavou vselijake mozne scenare toho, co se ted bude dit…necha nas nekde u cesty po okradeni? Vezmem nam i kreditky a mobil? Prasti nas tim velkym zelezem, co si prave nalozil do hlavy, nebo ne? Proc si bere jeste jednoho pomocnika? No…otazek byla spousta, ale odpovedi byly pomerne proste 🙂
Tu vec si bral, protoze, kdyby se mu neco stalo s autem, pouzil by to na zvednuti (mel tam i hever). Pomocnika si vzal ze stejneho duvodu a kdyz se nam potreti omluvil, ze smrdi jako chciple kure, tak ze me spadla nervozita a veril jsem, ze nas tam fakt odveze…
No cesta to byla silena…zacalo prset, padla definitivne tma a on jel jako blazen…auto v kazde zatacce zaskripalo a jen jsem cekal, kdy upadne kolo…
Nestalo se nic…dojeli jsme v klidu az k hotelu, zaplatili domluvenou castku a oni odjeli…neuveritelne
Jsme v hotelovem pokoji a protoze jsme si cestou stihli koupit mistni rum Tanduay, tak si jdeme dat panaka…
mejte se krasne a budte radi za to, ze nemusite resit, jak se dostat do 50km vzdalene destinace v horach a jen, jak dostat studene pivo do ruky u tv 😀
Kuba