Hezké odpoledne z jachty 🙂 Rozhodl jsem se po zralé úvaze, že napíšu blog z naší jízdy po oblastech Chorvatských v dobách studeného odchovu 🙂 V listopadu je už přecijen téměř zima a doma v téhle chvíli sněží… Rozhodli jsme se však, že zavítáme do Chorvatska a dáme si jízdu na jachtě ve stylu pravých námořníků – tedy zima, vítr, zvracení a lehké vlhko v celé lodi 🙂 To sebou nese jistě spoustu dobrodružství, ale i humorných situací… a protože jich pozvolna přibývá, je na čase je zveřejnit tady 🙂
Vyrazili jsme z Jablonce ve 2 hodiny ráno. Čas příjezdu kapitánům byl 2:15, když bylo 2:25, začal jsem se podívat po tom, kde teda jako je a jestli se mu náhodou něco nestalo… Běželi mi v hlavě různé scénáře typu, co se mu asi mohlo stát, co budeme dělat, když nedorazí, jestli bude chtít spálit, nebo dát do země… člověka napadají různé věci takhle ve 2 ráno 🙂
Naštěstí hned po rozjetí těchto úvah přišla sms, že má 10min zpoždění… už za 20min byl u nás 🙂 Nalodili jsme všechny piva, jídlo, pití, propriety na loď i naše oblečení a zapomněli na místě víno.
Cesta vedla do Mladé Boleslavi, kde na nás měl čekat Milan. Velmi rychle vám Milana představím. Je to chlap jak hora, žije trošku mimo systém, hodně hraje hokej a když ho nehraje, tak si hraje s auty. Je to prostě samorost, do naší posádky se velmi hodí (když je třeba náštípat dřevo, nebo něco někam odnést). Naši kolegové, polárníci si sebou brali psy… tedy místo psů Varla, my máme Milana 😀
Trošku to přeháním, je to literární nadsázka, je to fajn kluk (nechci dostat do držky).
Milan na nás měl čekat ve 3 hodiny. Díky kapitánově dochvilnosti jsme měli skluz asi 20 min a když jsme dorazili na místo, tak tam Milan nebyl! Inu, zavolali jsme mu a dozvěděli jsme se, že přidává k našemu zpoždění dalších 10min. Už za 15 se přiřítil ve své Fabii a sdělil nám smutnou zprávu, že mu zemřel pes a jde ho zakopat (tady zakopáváte psy v noci?). V každém případě vypadal poněkud zdrchaně a když si z auta vyložil lopatu, krumpáč a vápno, tak jsme ho nalodili a jeli dál…
Další zastávkou byl Kolín. Zde na nás už čekal Jirík, platný člen výpravy, který jediný z nás je ženatý. Jako takový nás vybavil balíčky první a zároveň i poslední záchrany. Každý balíček obsahoval kus řízku s chlebem a návodem k jeho konzumaci. Řízečky připravila Jiríkova žena a patří jí tak velký dík, neb jsme díky ní cestou neumřeli hlady.
Pak už to šlo jako po másle. Brno, Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko. Všude bez zadrhálu a plní dobré nálady jsme dorazili do mariny, která se tentokrát nachází u Šibeniku v malém městečku s malou marinou. V městečku je pouze jeden malý obchod, jedna restaurace s vydřiduchem (říkám mu tak zcela záměrně, brzy vyplyne důvod proč) a kostelem.
Naše jachticka nese jméno Armstrong a je to Bavarka 36, tedy poměrně velká loď. V počtu 5 kusů máme k dispozici 4 kajuty, 3 záchody a prostorný salón, kde se odehrává většina naší dovolené a společných her.
K lodi napíšu krátký komentář. Je to loď z roku 2018, takže zánovní, ale majitel se o ni asi nestará úplně nejlépe, takže mám v háji baterie, teče do ní, je tu zima jak v ruském filmu a dle popisu zmiňované topení není nezávislé, ale je závislé na dodávce proudu v marině, takže při naší jízdě, kdy pouze kotvíme, nebo jsme na boji, je nepoužitelné. Z toho plyne, že nám bude zima….
Paní z mariny nám prodala loď, my jsme si vyznačili, co je všechno špatné, zajeli jsme na nákup nejdůležitějších věcí, které se nám nechtělo tahat z domova, jako je třeba máslo a vejce, a po západu slunce jsme se vydali do městečka na večeři.
Co nám nikdo neřekl, je fakt, že v městečku sice jsou dvě „restaurace“, ale jedno z toho je cafe bar, kam se schází místní a druhé je pustila u vydřiducha, který má sice velký jídelní lístek, ve kterém je toho spousta, ale uvaří z toho sotva polovinu… a studenou kuchyni. Na čerstvé ryby můžete rovnou zapomenout a pivo je jen z lahve. Navíc se v restauraci kouří, takže je to celkově kvalitní zážitek.
Chtěli jsme si dát ligena na žaru, ale ty bohužel nejsou ulovené, takže nám nezbylo, než si dát studené prkénko s chlebem. V jídelním lístku je porce za 10E, takže za nějakých 50 se krásně najíme. No, nebudu to dlouze opisovat, účet s 5 pívami na 120E nás poněkud překvapil, ale co se dá dělat, pomsta bude sladká, objednali jsme si u něj 5x ligena na žaru na náš páteční návrat a NEPOJEDEME TAM! Ať si je sežere sám!
Večer jsme pustili na plno topení, kterým jsme vyhnali všechny živočichy, kteří tu žili posledních pár měsíců (jachta tu stojí asi opravdu dlouho), zvedli v jachtě vzdušnou vlhkost a vyhnali ji ven, takže to tu začíná být fajn. Probehnuvší karty a povídání nás příjemně unavilo. Při hraní karet došlo k drobnému incidentu, který jsem nevědomky vyvolal a jeho následky budou mít zřejmě za následek, že se loď potopí a my všichni zahyneme na dně moře. Hrálo se megačůráci, což je karetní hra, ve které jde o to posílit morálku mužstva a celkově se pobavit. Pravidla říkají, že po každé hře se mění role dle toho, kdo ve hře jak skončí. V jednom kole hry jsem navrhnul, abychom se nepřesouvali, protože naše pozice byla o 1+1 posunuta doprava… tím se stalo, že pozice Císaře byla najednou pozice megačůráka a vedlo to ke zmatkům a anarchii. Kapitán zcela správně prohlásil, že zavádění takové anarchie na loď je krajně nezodpovědné a povede k anarchii větší, která skončí až potopením lodě. Dnes se ukázalo (ale to až v dalším blogu).
Tím tedy končí první den a já se s vámi pro dnešek loučím 🙂
P.S. ještě zmíním zbýlé dva členy posádky, protože je důležité, abyste znali celou sestavu. Jed s námi kronikář Radim, který je platným členem posádky především proto, protože je víceúčelový. Je to záchranář, šikovný pracant a všechno, na co sáhne, opraví. Jedna jeho neřest je to, že žije sám, a tak má své výstřednosti, kterými nás oblazuje… třeba se strašně hlasitě směje! Posledním členem posádky je ten nejdůležitější a tím je Jan. Je to kapitán, tedy si zatím nemůžu dovolit žádnou injektivu, takže budu psát pouze v superlativech. Kapitán je moc šikovný, dokáže vést loď rovně, doleva i doprava a když je nouze největší, i zacouvá!