Vážení přátelé, dovolte mi vás provést příběhem naší dnešní plavby po chladných chorvatských vodách. Vstávali jsme v brzkých ranních hodinách, kdy doma ještě sníh pokrýval zem a mráz štípal do tváře. Ale naše touha po mořských dobrodružstvích nás vedla k tomu, že jsme se rozhodli pro cestu na jachtě, kde nám společníky byly zima a drsný vítr, což je to pravé ořechové pro každého námořníka.
V Jablonci jsme se shromáždili ve dvě hodiny ráno, avšak náš kapitán měl mírné zpoždění, což mi vzbudilo obavy o jeho bezpečnost. Jaké štěstí, že moderní technologie nám umožňují okamžité sdělení – SMS zpráva mě ubezpečila, že se jen trochu zdržel.
Naše výprava pak pokračovala do Mladé Boleslavi, kde na nás čekal náš společník Milan, muž robustní postavy a nezávislého ducha, který se skvěle hodí do naší posádky díky své síle a schopnosti přizpůsobit se. Stejně jako polárníci mají své psy, my máme Milana, který je naší hnací silou.
Přestože Milan přinesl smutnou novinu o ztrátě svého věrného psího druha, kterého musel za tmy pohřbít, neztratil své odhodlání a rychle se přidal k naší výpravě.
A tak jsme pokračovali ve své cestě, přičemž nás každý další člen posádky obohatil svými dovednostmi a srdnatostí. Jirik, který je naší zásobárnou pečených dobrot, a nakonec i já, kapitán této lodi, který se snaží vést naši jachtu s pevnou rukou a srdcem odvážného mořeplavce, i když někdy musím čelit nečekaným výzvám a záhadám námořní hierarchie, které naše cesty činí o to dobrodružnějšími.
S příběhem našich dobrodružství a peripetií prvního dne se s vámi nyní loučím, avšak jen dočasně, než se opět vrátím s dalšími zážitky z naší plavby.
P.S. Nezapomeňte na Radima, našeho všestranného kronikáře a zachránce, jehož schopnosti jsou pro naši posádku neocenitelné, a naše smíchy a vrtochy jsou tím, co nás drží pohromadě na této jachtě, kterou hrdě vede váš kapitán Jan.