Hezke odpoledne z jachty!
Ti, kdo cekaji, ze se dozvi nejake pikantnosti ze vcerejsiho vecera/noci a dnesniho brzkeho rana (cca 3:30), tak cekaji zbytecne 🙂 To, co se delo vypadalo dramaticky, ale nakonec se ukazalo, ze zas tak dramaticke neni, krome toho, ze jsme vsichni vstali a zacali poskakovat kolem lodi…
Vitr a vlny se vzbourily a zacaly s lodi konat nepredvidatelne veci. Lod postupne poskakovala u mola jako koza, az vytlacila fendry a ty vyskocily a lod tim padem nechranena, narazila drobne do mola. Po tehle rane se vsichni sesli na palube a zacali jsme lod pripravovat k vypluti. Za techto okolnosti neni mozne zustat na miste a je nutne jet na volne more, kde bouri preckame. Inu rychle odvazat, nikdo by nemel spadnout do vody (to se nastesti nestalo), nastartovat motor, zacit odvazovat lod a nenechat idelane nikoho na brehu 😉 vsechno se povedlo v rekodnim case a lod opustila molo. Vlny se kolem lodi vzdouvaly a virt slehal morskou vodu do tvari vsem, co byli na palube…rozhlednul jsem se a byli jsme tu vsichni! Jsme sehrana posadka a jako takove nam nemuze par vln a krupobiti ublizit!
Kdyz jsme se vzdalili od brehu, zacali jsme nabirat sily a mluvit o tom, co se stalo. Bylo az k neuvereni, ze se vlastne nic nestalo. Pockali jsme na ranni svitani a pomalicku se sinuli v morkych vodach. Prestalo prset, vitr nas prestal slehat do tvari mokrymi privaly deste a mohli jsme si vychutnat tichou krasu dnesniho jitra.
(No a ted tu chlapackou verzi)
Rano nas probrala rana jako svina, vsichni sme vylitli na palubu, odvazali rychle lod a odjeli, protoze jinak by to tu lod nutne rozmrdalo o to betonovy molo 🙂
A to je tak nejak vsechno 🙂 Postupne se rozednilo, dali jsme si posledni snidani na lodi a zkoukli skody, nic se vlastne nestalo, nebo to minimalne na lodi neni videt 🙂 Je evidetni, ze vcasny zasah kapitanum a rychly odjezd nas zachranili.
Vsichni unaveni a jedouc na nahradni baterky jsme vytahli naposledy plachty a dali jsme si asi 5mil na ne. Byl to prijemny pocit vedet, ze uz nam nic nehrozi a ted uz se musime dostat jen do mariny, kde preckame posledni noc a pojedeme domu. Pri drobnych opravach plachty, kde se uvolnil jeden z provazku se stala nehoda.
Ze predu z jachty je slyset volani, „muz pres palubu“ … cela posadka je hned na palube, Jirik ukazuje na spadnuvsi Milanovu botu a rychla akce, kdy se stahly plachty, otocila lod s tim, ze boty musime zachranit stuj co stuj se rozjela….
Bohuzel vas zklamu, bota sla bud ke dnu, nebo nam zmizela v rozbourenem mori a Milan zustal stat na palube jen s jednou. Zamacnul slzu v oku a druhou odpoledne ritualne zakopeme.
Cesta do mariny nam uz rychle ubehla, nabrali jsme naftu do plna a dokonalym manevrem lod zaparkovali do pripraveneho mista.
Lod je v soucasne dobe uvazana, posadka vykoupana a nakrmena a vsichni si uzivaji zaslouzenou odpoledni siestu v podobe hlubokeho spanku. Trosku to otrasa lodi, ale mozna, ze je to hlas dalsi prichazejici boure, ktera nas zde ma zastihnout dnes v noci. Snad je ale lod upoutana mezi ostatnimi lodemi dobre privazana a nic zleho se do rana nestane.
Dekuji vam za pozornost a pokud jste docetli az sem, sdileli jste s nami nase zazitky a diky za to 🙂
Z paliuby lodi Kuba, Honza, Jirka, Radim a Milan!