{"id":248,"date":"2013-12-22T21:51:32","date_gmt":"2013-12-22T20:51:32","guid":{"rendered":"https:\/\/blog.dathen.com\/?page_id=248"},"modified":"2014-01-19T14:19:02","modified_gmt":"2014-01-19T13:19:02","slug":"vietnam-19-1-2014","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/blog.dathen.com\/?page_id=248","title":{"rendered":"Vietnam \u2013 19.1.2014"},"content":{"rendered":"

Dobry vecer z Ta Van,<\/span><\/p>\n

lezime v luxusnich postylkach na pude po uplne uzasne veceri, domaci par se uklada ke spanku primo pod nami, coz je videt a slyset pomoci der mezi prkny a ja Vam tu za svetla lampicky napisu par radku, aby jste vedeli, jak to vypada, kdy se jde a spi v homestatu ve Vietnamu u Sapy \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Dnesni den zacal probuzenim do krasneho mraziveho dne. Na oknech naseho pokoje bylo srazeno asi 10 litru vody, nad nasi postylkou se tetelil teply vzduch a chuze na zachod znamenala risk omrzlin. Hotel v Sape doporucuju jen v lete, nebo mit s sebou min dvoje jegrovky \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Nastesti jsme meli elektrickou decku na postylce, takze jsme neumrzli…ale bylo to o fous \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Ranni snidane ve vedlejsim hotelu a to velmi vydatna a skvela Pho Bo (polivecka z hoveziho vyvaru a s hovezim masem) a pak uz jsme se sli jen zabalit a cekat na naseho dnesniho pruvodce, ktery nas ma odvest do vesnicky, kde preckame noc primo u lokalniho obyvatele v domecku \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Sice jsme na nej chvilku muselo cekat, ale nakonec dorazil a vyrazili jsme…cesta byla prijmna a zpestrena milym doprovodem mistnich hmongu, ktere nas doprovazely za ucelem prodeje sveho zbozi. Posleze se ukazalo, ze nejdou tak zcela zbytecne, protoze jsou z vesnice do ktere my jdeme na obed. Vsechny umely trosku anglicky a povidaly si s nami pri ceste…Mel jsem moznost se dozvedet, ze moji mogce je 17, ze od malicka sije ruzne dekorace a ze kazdy druhy den jde s kolegynemi do Sapy (cca 15km) a zase zpatky s turisty, aby se jim neco pokusila prodat. Jak jsem psal, byla velmi mila \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Na ceste s nami sla jeste jedna Australanka, ktera si na ceste lehce zvrkla kotnicek, takze chvilku predstirala, ze jsme skoncili, ale pak to nejak rozchodila \ud83d\ude42 Byla to nejaka produkcni z australske televize ZOOM, zde hledala nejakou inspiraci na doporuceni sve sestry. Takhle informace je vam uplne k nicemu, ale nas na tom pobavilo, ze pri tom hledani inspiraci nasla nas \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Cesta se klikatila, byla vicemene porad lehce z kopce…panoramata se otevirala a zaverky fotoaparatu se zaviraly a oteviraly. Kolem nas se porad pohybovalo nekoli dalsich turisti, hlavne Japoncu, kteri byli snadno identifikovatelni podle zdvyzenych bund nad hlavami, aby se nahodou neopalili…(funguje jim to tam stejne jako v cine..kdo je opaleny, je looser a delanas…takze bila kuze reprezentuje uspech a krasu). My jsme bundy nezvedali, takze jsem v oblicejich jak dva racci po horke lazni.<\/span><\/p>\n

Dorazili jsme do Lao Chai, kde se podaval obed a bylo hlavni prudeni od mistnich prodavacek. Ty nase se k nam prilepily a vytahly z batohu svoje vydobytky. Ceny litaly vzduchem, nase cela se rosila a nakonec z toho byl kup jak noha \ud83d\ude42 Ja jsem dal za jeden darek domu za 300K, coz se pozdeji ukazalo jako velmi vysoka cena, ale kdyz ona byla tak mila….<\/span><\/p>\n

Michal nakoupil za 200K a australanka prisla o vseechny uspory.<\/span><\/p>\n

Bylo jich tam na nas asi 20 a kdyby nas nezachranil pruvodce, tak tam sedime a smlouvame jeste ted…<\/span><\/p>\n

Co me prekvapilo, bylo hodne detskych prodavacek, kterym mohlo byt od 3-10 let…kazda mela neco v ruce a zebravym tonem nas prosila, abychom si neco koupili…Michal jim odevzal svoje susenky a temer vsechny okamzite nekam zmizeli na delenicko \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Hmo gove, co nas doprovazely mely cerne kroje s pestrobarevnymi ornamenty a u naseho stolu se za nejaky cas objevily i jini, kteri meli cervene cepicky a cervene satecky. Je to jiny kmen, ktery se pozdeji ukazal jako pekni parchanti \ud83d\ude42 Predali si nas po obede, protoze cerne uz mely prodano a cervene se na nas chystaly. Vyfasoval jsem opet nejakou povidavou pani, ktere bylo 36, mela dve deti, manzela a zila v dome se svou rodinou, ctyrmi prasaty, nespoctem hus a dalsiho zvirectva. Byla proste bohata…<\/span><\/p>\n

Nas pruvodce byl ponekud nemluvny, ale kdyz uz se rozpovidal, tak toho rekl vic, nez by bylo zdravo \ud83d\ude42 Michal se ho za suchove asistence Australanky ptal, jak je to tady s psimi restauracemi. I on se rozpovidal, ze nedalko Sapy cca 1km je jedna vyhlasena a ze to je teda bomba a kdyz budeme chtit, tak nam to ukaze, nebo nas tam dokonce vezme…Australanka sla pomalu do mdlob a ptala se nas, jestli bychom to jedli…no samozrejme, ze ne!! jsme Evropani, socialozovani, zadni barbari! Pruvodce zacal hovorit o cenach masa, o tom, jak je drahy mlady pejsek, jak starsi, jak se maso upravuje a ze vcera jednoho zrovna mel \ud83d\ude42 No proste parada \ud83d\ude42 Australanku z letargie vytrhl az umirajici, svijejici se had, ktereho jsme potkali na ceste.<\/span><\/p>\n

Cesta po obede prijemne utikala a my jsme se dostali do vesnice naseho prespani, kde se od nas odpojila Australanka, kterou odvezl pruvodce na autobus a pak se k nam vratil. V mezicase se na nas sesypaly cervene obtezovatelky, ktere se nam taky neco snazily prodat…nejhorsi na tom bylo, ze vedely naprosto presne, co jsme si uz koupili a i ceny, ktere jsme za to dali…takze se s nimi nedalo moc smlouvat a byli dost nekompromisni…ja osobne jsem s tou svou mel tezky problem, protoze nechtela slevnit ani o pid a tak jsme se tu dohadovalo asi 15 min…nez to sundala o 5kc dolu a ja jsem si koupil dalsi suvenyr. Pro jejich odchodu sme si vsimli,ze dali nejaky obnos nasemu hostileli za to ze ten obchod tady mohli provest…proste to tu funguje na jednicku \ud83d\ude09<\/span><\/p>\n

Sli jsme se ubytovat donasi haciendy a trosku si spocinout po ceste…Ubytovani je opravdu luxusni \ud83d\ude09 V patre je puda pod strechou z bambusovych lati na terych je vlnity eternit a pod nim uz jen my \ud83d\ude42 Matrace ma cca 8cm, je tu jedna velka, tezka deka a polstar \ud83d\ude42 tod vsjo \ud83d\ude42 Celemu prostoru vevodi dira do obyvaku, loznice, kuchyne zaroven, kde jsou mistni \ud83d\ude09 My jsme v patre! Jedna zarovka pripojena na zvonkovy drat a obcas tady proleti ptacek, stavejici si hnizdo \ud83d\ude42 Kocka, ktera nam zahrivala pelisky na nas zurive mnoukala a vypadalo to, ze snad neco chce \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Ja mam s sebou spacacek a Michal povleceni, abychom neco nahodou neprivezli domu..ale deka krasne voni a pani domu je evidetne cistotna, protoze pres ty bidu kolem je to tu ciste a vsechno upravene.<\/span><\/p>\n

Zachody a sprcha maji vlastni baracek, ktery je to nejluxusnejsi, co tu je \ud83d\ude42 Kuchyn navazuje na obyvak, je to tedy 2+kk a misto sporaku je dira v zemi ve ktere se rozdela ohen a na tom se vari…prekvapive naprosto luxusni jidlo \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Po ubytovani jsme se sli chvilku projit a dali si pivko v mistnim baru. Nemohli jsme nalez naseho pruvodce, ani pana domu. Oba byli na motorkach nekde pryc. Po nasem navratu „domu“ jsme se dozvedeli, ze byli u reznika sehnat nejake masicko k veceri…No po dalsich dotazech bylo jasne, ze ono masicko bude asi psi…<\/span><\/p>\n

V kuchyni se rozhorel ohen a my jsme se osmelili jit dal, byli jsme s usmevem prizvani k ohni, abychom se ohrali a melijsme moznost sledovat pripravy vecere…Vsechno to bylo velkolepe jednoduche a uzasne. Priprava asi 6sti chodu spocivala v osmazeni hranolku na chut s cesnekem, dale tofu s rajcatovou omackou a v extra hrnci se neco dusilo s nejakou specialni omackou. Postupne na velkou panev pridavali kureci maso se zeleninou, veprove se zeleninou a nakonec jen velkou hromadu zeleniny. Jako hreb byly pripraveny jarni zavitky. Ryzi udelali v masine na ryzi a slo se jist.<\/span><\/p>\n

Na stole to vypadalo naprosto velkolepe. U stolu se nas seslo dohromady 6 a pod stolem pobihal pejsek a mnoukala kocicka…oba hodovali na tom, co komu upadlo.<\/span><\/p>\n

Byla otevrena ryzovice, mistni palenka a nalito 5 panaku. Zena domu nepila. V pomerene neuveritelnem tempu jsme jedli a kazde cca 2min do sebe otocily panaka…ten byl rychle nalit a jedlo se dal…Dostali jsme na ochutnani psi masicko a nedokazu rict k cemu bych to prirovnal. Melo to zajimavou chut a tu chut znam, jen nevim odkud…Pro slabsi povahy to ale asi neni nic extra \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Postupne se jak pruvodce, jak pan domu uplne panakovanim oddelali a uz lehce pletli jazyky i hulkami \ud83d\ude09 Evidetne nas chteli dostat, coz se spis povedlo nam, kdyz Michal odesel nahoru pro lahev slivovice a nalil jim dokola \ud83d\ude42 Huby se lehce zkrivily, hlava zamotala a vsichni vypadali, ze maji dost \ud83d\ude42 Pruvodce se zmohl na posledni vetu o tom, ze rano vyrazime v 10 a zacal byt duchem mimo \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Kdyz se jim nepovedlo nas opit, tak si vzal Michala stranou staresina domu k vodni dymce z bambusu a snazil se ho alespon rozkaslat inhalaci mistniho tabaku…bohuzel, Michal je odolny jedinec, takze ani to se mu nepovedlo \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

My jsme si sli lehnout a ja vam pisu blog…pokud v nem neni moc preklepu, jako, ze si myslim, ze ne, tak jsme to ustali na jednicku s hvezdickou \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Zima, ktera zde v okoli nasich tel panuje se neda popsat slovy…deky nas chrani a nohy se zacinaji take zahrivat..me lehce tece z nosu, ale jinak je to tu super \ud83d\ude42 Co je neuveritelne je fakt, ze je 20:12 a je tu absolitni ticho, jen klapani me klavesnice je zde slyset…<\/span><\/p>\n

Preji vam krasne odpoledne a dobrou noc…my se jdeme vycurat a spat \ud83d\ude42<\/span><\/p>\n

Pa<\/span><\/p>\n

Michal a Kuba<\/span><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Dobry vecer z Ta Van, lezime v luxusnich postylkach na pude po uplne uzasne veceri, domaci par se uklada ke spanku primo pod nami, coz je videt a slyset pomoci der mezi prkny a ja Vam tu za svetla lampicky napisu par radku, aby jste vedeli, jak to vypada, kdy se jde a spi v […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"parent":0,"menu_order":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","template":"","meta":{"footnotes":""},"class_list":["post-248","page","type-page","status-publish","hentry"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages\/248","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages"}],"about":[{"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/page"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=248"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages\/248\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":399,"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages\/248\/revisions\/399"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/blog.dathen.com\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=248"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}