Dobry vecer z Ta Van,
lezime v luxusnich postylkach na pude po uplne uzasne veceri, domaci par se uklada ke spanku primo pod nami, coz je videt a slyset pomoci der mezi prkny a ja Vam tu za svetla lampicky napisu par radku, aby jste vedeli, jak to vypada, kdy se jde a spi v homestatu ve Vietnamu u Sapy 🙂
Dnesni den zacal probuzenim do krasneho mraziveho dne. Na oknech naseho pokoje bylo srazeno asi 10 litru vody, nad nasi postylkou se tetelil teply vzduch a chuze na zachod znamenala risk omrzlin. Hotel v Sape doporucuju jen v lete, nebo mit s sebou min dvoje jegrovky 🙂
Nastesti jsme meli elektrickou decku na postylce, takze jsme neumrzli…ale bylo to o fous 🙂
Ranni snidane ve vedlejsim hotelu a to velmi vydatna a skvela Pho Bo (polivecka z hoveziho vyvaru a s hovezim masem) a pak uz jsme se sli jen zabalit a cekat na naseho dnesniho pruvodce, ktery nas ma odvest do vesnicky, kde preckame noc primo u lokalniho obyvatele v domecku 🙂
Sice jsme na nej chvilku muselo cekat, ale nakonec dorazil a vyrazili jsme…cesta byla prijmna a zpestrena milym doprovodem mistnich hmongu, ktere nas doprovazely za ucelem prodeje sveho zbozi. Posleze se ukazalo, ze nejdou tak zcela zbytecne, protoze jsou z vesnice do ktere my jdeme na obed. Vsechny umely trosku anglicky a povidaly si s nami pri ceste…Mel jsem moznost se dozvedet, ze moji mogce je 17, ze od malicka sije ruzne dekorace a ze kazdy druhy den jde s kolegynemi do Sapy (cca 15km) a zase zpatky s turisty, aby se jim neco pokusila prodat. Jak jsem psal, byla velmi mila 🙂
Na ceste s nami sla jeste jedna Australanka, ktera si na ceste lehce zvrkla kotnicek, takze chvilku predstirala, ze jsme skoncili, ale pak to nejak rozchodila 🙂 Byla to nejaka produkcni z australske televize ZOOM, zde hledala nejakou inspiraci na doporuceni sve sestry. Takhle informace je vam uplne k nicemu, ale nas na tom pobavilo, ze pri tom hledani inspiraci nasla nas 🙂
Cesta se klikatila, byla vicemene porad lehce z kopce…panoramata se otevirala a zaverky fotoaparatu se zaviraly a oteviraly. Kolem nas se porad pohybovalo nekoli dalsich turisti, hlavne Japoncu, kteri byli snadno identifikovatelni podle zdvyzenych bund nad hlavami, aby se nahodou neopalili…(funguje jim to tam stejne jako v cine..kdo je opaleny, je looser a delanas…takze bila kuze reprezentuje uspech a krasu). My jsme bundy nezvedali, takze jsem v oblicejich jak dva racci po horke lazni.
Dorazili jsme do Lao Chai, kde se podaval obed a bylo hlavni prudeni od mistnich prodavacek. Ty nase se k nam prilepily a vytahly z batohu svoje vydobytky. Ceny litaly vzduchem, nase cela se rosila a nakonec z toho byl kup jak noha 🙂 Ja jsem dal za jeden darek domu za 300K, coz se pozdeji ukazalo jako velmi vysoka cena, ale kdyz ona byla tak mila….
Michal nakoupil za 200K a australanka prisla o vseechny uspory.
Bylo jich tam na nas asi 20 a kdyby nas nezachranil pruvodce, tak tam sedime a smlouvame jeste ted…
Co me prekvapilo, bylo hodne detskych prodavacek, kterym mohlo byt od 3-10 let…kazda mela neco v ruce a zebravym tonem nas prosila, abychom si neco koupili…Michal jim odevzal svoje susenky a temer vsechny okamzite nekam zmizeli na delenicko 🙂
Hmo gove, co nas doprovazely mely cerne kroje s pestrobarevnymi ornamenty a u naseho stolu se za nejaky cas objevily i jini, kteri meli cervene cepicky a cervene satecky. Je to jiny kmen, ktery se pozdeji ukazal jako pekni parchanti 🙂 Predali si nas po obede, protoze cerne uz mely prodano a cervene se na nas chystaly. Vyfasoval jsem opet nejakou povidavou pani, ktere bylo 36, mela dve deti, manzela a zila v dome se svou rodinou, ctyrmi prasaty, nespoctem hus a dalsiho zvirectva. Byla proste bohata…
Nas pruvodce byl ponekud nemluvny, ale kdyz uz se rozpovidal, tak toho rekl vic, nez by bylo zdravo 🙂 Michal se ho za suchove asistence Australanky ptal, jak je to tady s psimi restauracemi. I on se rozpovidal, ze nedalko Sapy cca 1km je jedna vyhlasena a ze to je teda bomba a kdyz budeme chtit, tak nam to ukaze, nebo nas tam dokonce vezme…Australanka sla pomalu do mdlob a ptala se nas, jestli bychom to jedli…no samozrejme, ze ne!! jsme Evropani, socialozovani, zadni barbari! Pruvodce zacal hovorit o cenach masa, o tom, jak je drahy mlady pejsek, jak starsi, jak se maso upravuje a ze vcera jednoho zrovna mel 🙂 No proste parada 🙂 Australanku z letargie vytrhl az umirajici, svijejici se had, ktereho jsme potkali na ceste.
Cesta po obede prijemne utikala a my jsme se dostali do vesnice naseho prespani, kde se od nas odpojila Australanka, kterou odvezl pruvodce na autobus a pak se k nam vratil. V mezicase se na nas sesypaly cervene obtezovatelky, ktere se nam taky neco snazily prodat…nejhorsi na tom bylo, ze vedely naprosto presne, co jsme si uz koupili a i ceny, ktere jsme za to dali…takze se s nimi nedalo moc smlouvat a byli dost nekompromisni…ja osobne jsem s tou svou mel tezky problem, protoze nechtela slevnit ani o pid a tak jsme se tu dohadovalo asi 15 min…nez to sundala o 5kc dolu a ja jsem si koupil dalsi suvenyr. Pro jejich odchodu sme si vsimli,ze dali nejaky obnos nasemu hostileli za to ze ten obchod tady mohli provest…proste to tu funguje na jednicku 😉
Sli jsme se ubytovat donasi haciendy a trosku si spocinout po ceste…Ubytovani je opravdu luxusni 😉 V patre je puda pod strechou z bambusovych lati na terych je vlnity eternit a pod nim uz jen my 🙂 Matrace ma cca 8cm, je tu jedna velka, tezka deka a polstar 🙂 tod vsjo 🙂 Celemu prostoru vevodi dira do obyvaku, loznice, kuchyne zaroven, kde jsou mistni 😉 My jsme v patre! Jedna zarovka pripojena na zvonkovy drat a obcas tady proleti ptacek, stavejici si hnizdo 🙂 Kocka, ktera nam zahrivala pelisky na nas zurive mnoukala a vypadalo to, ze snad neco chce 🙂
Ja mam s sebou spacacek a Michal povleceni, abychom neco nahodou neprivezli domu..ale deka krasne voni a pani domu je evidetne cistotna, protoze pres ty bidu kolem je to tu ciste a vsechno upravene.
Zachody a sprcha maji vlastni baracek, ktery je to nejluxusnejsi, co tu je 🙂 Kuchyn navazuje na obyvak, je to tedy 2+kk a misto sporaku je dira v zemi ve ktere se rozdela ohen a na tom se vari…prekvapive naprosto luxusni jidlo 🙂
Po ubytovani jsme se sli chvilku projit a dali si pivko v mistnim baru. Nemohli jsme nalez naseho pruvodce, ani pana domu. Oba byli na motorkach nekde pryc. Po nasem navratu „domu“ jsme se dozvedeli, ze byli u reznika sehnat nejake masicko k veceri…No po dalsich dotazech bylo jasne, ze ono masicko bude asi psi…
V kuchyni se rozhorel ohen a my jsme se osmelili jit dal, byli jsme s usmevem prizvani k ohni, abychom se ohrali a melijsme moznost sledovat pripravy vecere…Vsechno to bylo velkolepe jednoduche a uzasne. Priprava asi 6sti chodu spocivala v osmazeni hranolku na chut s cesnekem, dale tofu s rajcatovou omackou a v extra hrnci se neco dusilo s nejakou specialni omackou. Postupne na velkou panev pridavali kureci maso se zeleninou, veprove se zeleninou a nakonec jen velkou hromadu zeleniny. Jako hreb byly pripraveny jarni zavitky. Ryzi udelali v masine na ryzi a slo se jist.
Na stole to vypadalo naprosto velkolepe. U stolu se nas seslo dohromady 6 a pod stolem pobihal pejsek a mnoukala kocicka…oba hodovali na tom, co komu upadlo.
Byla otevrena ryzovice, mistni palenka a nalito 5 panaku. Zena domu nepila. V pomerene neuveritelnem tempu jsme jedli a kazde cca 2min do sebe otocily panaka…ten byl rychle nalit a jedlo se dal…Dostali jsme na ochutnani psi masicko a nedokazu rict k cemu bych to prirovnal. Melo to zajimavou chut a tu chut znam, jen nevim odkud…Pro slabsi povahy to ale asi neni nic extra 🙂
Postupne se jak pruvodce, jak pan domu uplne panakovanim oddelali a uz lehce pletli jazyky i hulkami 😉 Evidetne nas chteli dostat, coz se spis povedlo nam, kdyz Michal odesel nahoru pro lahev slivovice a nalil jim dokola 🙂 Huby se lehce zkrivily, hlava zamotala a vsichni vypadali, ze maji dost 🙂 Pruvodce se zmohl na posledni vetu o tom, ze rano vyrazime v 10 a zacal byt duchem mimo 🙂
Kdyz se jim nepovedlo nas opit, tak si vzal Michala stranou staresina domu k vodni dymce z bambusu a snazil se ho alespon rozkaslat inhalaci mistniho tabaku…bohuzel, Michal je odolny jedinec, takze ani to se mu nepovedlo 🙂
My jsme si sli lehnout a ja vam pisu blog…pokud v nem neni moc preklepu, jako, ze si myslim, ze ne, tak jsme to ustali na jednicku s hvezdickou 🙂
Zima, ktera zde v okoli nasich tel panuje se neda popsat slovy…deky nas chrani a nohy se zacinaji take zahrivat..me lehce tece z nosu, ale jinak je to tu super 🙂 Co je neuveritelne je fakt, ze je 20:12 a je tu absolitni ticho, jen klapani me klavesnice je zde slyset…
Preji vam krasne odpoledne a dobrou noc…my se jdeme vycurat a spat 🙂
Pa
Michal a Kuba