Dobry vecer Ho Chi Minhova mesta, ktere je skutecnym Saigonem mezi mesty 🙂 Nez se ale dostaneme az sem, musim Vam dovypravet nase zazitky z dnesniho rana, ktere pro nas zacalo netradicne uz ve 4:00.
Budicek byl prijemny, ale lehce unaveny 🙂 Provadeli jsme rozhodovani, jestli si na sebe vezmeme neco obleceni a nakonec jsme po vylezeni na verandu zjistili, ze je tam asi 25 stupnu, takze jsme sli jen tak v tricku, coz se ukazalo jako napad silne nestastny 🙂 Jeli jsme totiz jeapem starsiho data vyroby (asi ho tu nechali pri nektere z okupaci Rusaci, nebo Americani) a ponekud do nej foukalo, coz nebylo uplne prijemne a po cca 10min jsme byli zmrzli jak soboli lejnou.
NIcmene kolega pruvodce dorazil presne v 4:28, cimz si me Vietnamsti pratele vice ziskali. Jejich presnost, dodrzovani slova a poskytovani sluzeb jsou proste super.
Vyrazili jsme nedriv na Bilou poust k dunam. Meli jsme stihnout vychod slunce, na ktery jsme se tesili hlavne z toho duvodu, ze by tam melo byt malo lidi. To se ukazalo trosku liche, protoze jich tam i tak bylo docela dost. NIcmene ikdyz duny nejsou nic prevratne velkeho, tak se tam ta hrstka turistu docela ztratila a my jsme si to mohli uzit dosyta. Na miste se daji pujcit ctyrkolky za cca 400KDOngu na 30min, coz je ponekud mimo misu, vstup na poust je 10KDongu, coz jde 🙂 a vsichni hraji hazardni hry. Jedne jsme byli pritomni -jednalo se o hru, pri ktere se daji kostky do hrnicku obracenem dnem vzhuru na talirku a zaklepe se s nimi tak, aby nebylo videt, co padlo…a pak se sazi na nejblizsi cislo, ktere by tam melo byt…kdo je nejbliz, bere prachy 🙂 Zazivna hra 🙂
Musim jeste sebekriticky dodat, ze zatimco ja jsem kompletne na kameru nahraval vychod slunce, Michal obehl vsehny duny, ktere zde byli a prinesl si spoustu novych zazitku z foceni a take mokre tricko od potu 🙂
Dale se pokracovalo na Duny Cervene, kde bylo spousta malych domorodcu, kteri nabizeli k pronajmu kus laminoveho pasu pro snadne sjizdeni dun. Za castku 10KDongu se proste muzete po prdelce svest na pisecne dune 🙂 Turisty hojne vyuzivano, my jsme to povazovali na kravinu 🙂
Dale se jelo do rybi vesnicky, ktera je pomerne rozsahla a je vyjimecna tim, ze Vas rybari nechaji jit az k sobe a nechaji Vas se divat na svoji praci, kdy ze site plne ryb a krabu a dalsich morskych potvor vytriduji zive, mrtve a polomrtve zviratka a pak je posilaji do prodeje. Mistni smradek a cetnost druhu morskych potvor je opravdu neuveritelna 🙂
Objevili jsme zde super stankovou bagetarnu na koleckach, kde pani z cca 5ti druhu ruznych morskych potvor vytvarela domaci bagety zalite rybi omackou. Do bagety pridavala i zeleninu a cele to pak zabalila do papiru a ovazala gumickou 🙂 No neodolali jsme a dali si kazdy jednu…za cenu 10KDongu to bylo dneska temer to nejlepsi, co jsem jedl…opravdu lahudka.
Dale se pokracovalo k mistnimu kanonu, kterym stale tece mala ricka a tak ho prohlubuje. Slo se korytem teto ricky proti proudu a jelikoz jsme stihli rybi vesnicku v rekordnim case, byli jsme tu temer prvni. Za coz se nam kanon odmenil naprosto uchvatnymi panoramaty v klidu a tichu bez otravnych turistu. Jde se asi kilometr proti proudu a pak se vraci…ale toto opravdu stoji za navstevu za vsech okolnosti.
Tim nas vylet koncil a my jsme se cca v 9 hodin vratili do hotelu…nasledovalo 10minutove spani, protoze jsme ani jeden nemohl pordne zabrat, dopijeni piva z predesleho vecera (coz se ukazalo jako bajecny napad), navsteva nasi oblibene hosudky s rybimi specialitami a sestichodove menu, ktere jsme si dali tak nejak napul abychom ochutnali, co zdejsi kuchyne nabizi.
V menu bylo smazene krevety s rybi omackou, hrebenatky (takove specialni musle) cesnekovym dipem a jemnou rybi omackou, ustrice s jinym typem ceskekoveho dipu a jeste necim dochucene, nedokazu rict cim, ale chut byla opravdu vynikajici, barakuda s ryzi, redsniper s ryzi, talir plny morskych potvor s nudlemi a vanilkovy shake. 🙂 no jen takova mala presnidavka 🙂
Uplne vyrizeni jsme se odpotaceli k hotelu, kde jsme meli ocekavat v 13:00 prijezd autobusu, ktery nas mel odvest do Saigonu. O hodinu a pul pozdeji jsme zacali nabirat silne na nejistote a povest mistnich sluzeb a dochvilnosti Vietnamcu zacala byt silne ohrozena. Mistni recepcni zacal volat na cislo uvedene na uctu, ale nez se stihnul nekam poradne dovolat, uz tu bus byl a my se do nej zacali cpat. Celou dobu naseho cekani jsme premysleli jakym asi busem pojedeme. Uz jsme z Vietnamu zvykli na ledacos, takze by nas asi nic neprekvapilo, ale moc jsme doufali alespon v klimatizaci a trosku mista na nohy. Jako v Alenky v risi divu jsme si pak pripadali po nastupu do naseho busu 🙂 Nejdriv nas pikolik donutil sundat si boty a dat je do pytlicku…pak nas uvedli na mista, kde se LEZI! Byl to lehatkovy bus ve kterem bylo 40 mist na sezeni/lezeni … jsou to specialne upravene „koje“ kde mate nohy v boxu a lehatk se da upravovat az temer do vodorovne polohy. Lehatka jsou mistena ve dvou patrech a trech radach po jednom, takze vznikaji dve ulicky. Jedina nevyhoda je, ze tam neni moc mista na batoziny a pro evropana je tam trosku malo mista na nohy.
Po sesti hodinach svizne jizdy dvacetikilometrovou rychlosti jsme dorazili do Saigonu. Meli jsme vybranou proflaknutou ulici hotelu Pham Ngu Lao, kde se to hotely jen hemzi a na ulici to zije jako nikde na svete 🙂 K nasemu prekvapeni bus prijel prave sem a vyhodil nas vicemene pred nas novy hotel. Po cca 20 ujitych metrech jsme jeden hotel zkusili a pokoj za 17$ ma klimu, dve postele, kompletni zazemi, televizi a lednici….parada 🙂
Hned vedle naseho hotelu je naprosto luxusni Pho Bockarna, kterou jsme ihned otestovali a jeste ted mam temi chilly a jalapenos paprickami popalene dutiny 🙂 Nez jsme ale zkusili jidlo, zasli jsme do asi trech mistnich agentur a vybrali z nich jednu, ktera nabizela dle nas nejlepsi cenu v pomeru nabizeneho vykonu, kdy vylet do delty Mekongu stal pro jednoho 28$ s nasim oblibenym homestayem (ubytovani u domorodcu). Uz se moc tesime, ackoliv nam pani za prepaskou vysvetlila, ze u domorodcu nemaji klimatizaci, at s tim jako pocitame 🙂 My s tim jako pocitame :))
Vyrazime zitra kolem osme hodiny, takze se dnes jde uz na kute, abychom trosku dohnali ten spankovy deficit.
Loucime se z mesta neresti Saigonu
Kuba a Michal