Dobry vecer z basty cestovatelu, Delty Mekongu.
Dnesni den zacala prijemne, mile a krasne na hotelovem pokoji c. 204. Po probuzeni do vyhrateho pokoje nefunkcni klimatizaci jsme si omyli tlamicky a pozvolna vyrazili do polivkarny za rohem na jedne z nejrusnejsich ulic Saigonu.
Polivka byla opet exkluzivni a po lehkem propoceni nasich tel a procisteni dutin chilly paprickami jsme se uvelebili u hotelove recepce a cekali na Bus, ktery nas mel odvest do delky Mekongu. Abychom si cekani lehce zprijemnili, poviam Vam historku z predesleho dne, kterou sice celou videl Michal, ale ted mi to bude diktovat 🙂
Kdyz jsme vcera zcela znaveni a vycerpani po konzumaci piv a ryb sedeli na recepci hotelu jeste v Mui Ne, videl MIchal neuveritelnou vec. Primo pred jeho ocima stala motorka (skutr), ktera mela zastrcene klice v zamku. Kolem pobihal asi dvoulety chlapecek a hral si. Z nicehoz nic ho napadlo si na motorku sednout a tak se na ni pocal drapat. Chvilku to trvalo a Michal tim byl pobaven, jak mu to nejde. POrad rikal…“hele, ten dvouletej klucik se snazi vyskrabat na tu motorku“ … No co myslite, povedlo se mu to 🙂 Co pak nasledovalo bylo uz trosku usmev kazici…MIchal rikal nahlas „tak ted to jeste nastartuje a pojede“ … no chlapecek nelenil, otocil klicek, nastartoval a pridal plyn…motorka se zacala rozjizdet a v tu chvilku priskocil tatinek a kluka z motorky pohotove sundal. Michal se se nezmohl vubec na nic a jen na to cele cucel jak puk 🙂 A takove je to ve Vietnamu mili pratele 🙂
Bus nam dorazil a my jsme se postupne nalodili na jeho palubu. Z prvu to vypadalo, ze budeme mit dost mista na nohy, protoze bus byl poloprazdny, ale Vietnamska obchodni masinerie nezklamala ani tentokrat a naplnila bus do posledniho mistecka 🙂 JIzda kolem dalsich hotelu nas pripravevila nejen o mista na nohy, ale i o misto nad hlavou, kolem hlavy, kolem tela, kolem vseho 🙂 Proste jsme tam byli jako sardinky v konzerve. Vedle me si sedla nejaka iniciativni Americanka, ktera mela potrebu si neustale neco vypravet, takze jsem mel dneska intenzivni kurz Anglickeho jazyka 🙂 Kdyby Vas to zajimalo, tak to byla doktorka na rezidenture, ktera svoje vydelane penizky utraci za cestovani po svete, cestuje sama, je z uplne rodiny, ma odre oci a je moc mila 🙂 Pry nema ani boyfrienda, protoze je porad v praci a ja jsem ji nedal na sebe zadny kontakt, takze z toho taky nic nebude 🙂
Cesta mi prijemne ubihala pri konzervaci az jsme dorazili do mista chramu, resp. pagody pobliz spodni delty Mekongu. Zamerne pisu chramu resp. pagody, protoze se zde pry misi zapadni a vychodni styl architektury z dob okupace Vietnamu francouzy. Je to misto velkych soch, ktery vevodi smejici se budha vysoky 22 metru.
Dlasi nalodeni do busu a cesta k lodi, ktera nas mela provest prave po delte a ukazat nam mistni remeslnou zrucnost obyvatelu. Prvni zastavka byla na farme tvorby medu, kde nam podorobne i s nazornou pruvodce ukazoval, jak vypada kralovna, jak ji ostatni delnice krmi a jak vcelstvo produkuje med. Co me trosku zarazilo byla velikost vcel, ktere jsou proti nasim asi tretinove. Jsou to proste Vietnamske vcely, stejne jako mistni obyvatelstvo, jsou male 🙂 (to neni rasismus, to je fakt)
Opet jsme se nalodili a popojeli asi 10 metru a po opetovnem vydeni nas vystavili pusobeni mistniho ovoce a kulturniho zazitku v podani mistni hudebni skupiny, kde tri devcata zpivala narodni pisne a dva chlapci hrali na kytary – krasa, co vam mam vypravet 🙂 Do kosicku jsme odevzdali sve posledni drobne a Michal se vyparil na zachod, coz ma u me 🙂
Dla nasledovlala prochazka pralesem s koncovym nalodenim na male lodicky s rucnim dvouVietnamcovym pohonem, kam si pry mohli sednout ve ctyrech jen lide do 70kg. My se svymi Evropskymi mirami jsme se trosku vymykali. Pruvodce zavelel, aby si mezi nas sedla devcata z nasi family (tak nas prejmenoval hned v pocatku a porad tak na nas volal) a vyrazili jsme. Pani, ktera padlovala vepredu porad hekala a davala najevo, ze jsme tezky jako kone a pan vzadu porad ukazoval do protijedoucich lodi, ze jsou tam penize a ze bychom se taky meli ukazat. Toz po projeti pralesa, neukousnuti zadnych prstu jsme ocenili dolarovou bankovkou. Vzhledem k tomu, ze ve Vietnamu jsou tabu stare, pouzite dolarove bankovky a ja takovych mam plny stusek, bylo mi to vhod a pan byl i tak stastny 🙂
Znovu nalodeni na nasi vetri lod a cesta na nedaleky ostrov, kde se melo obedovat. Jak se ukazalo, bylo ostrov, ktery mel v sobe krokodyli farmu. JIdlo nestalo za nic, ale dalo se priobednat neco navic. Po prohlednuti jidelniho listku jsme vybrali morskeho uhore na grillu. Dalsim prohlizenim listku jsme dosli k zaveru, ze bychom meli otestovat i nabizene kokosove cervy, coz je zde lahudka, ktera se sbira na pude v noci. Jsou to cca 1,5cm velci cervici s velkou, cernou hlavou (MIchal rika, ze mozna 2cm). Pani se nas pri objednani ptala, zdali chceme cerviky prinest zive, nebo uvarene. Toz nejsme na leceni, uvarene budou lepsi 🙂 Prinesli nejdriv uhore, ktery byl opravdu vynikajici. Mel lehce karamelovou chut a i nasi prisedici u stolu ochutnuli a byli tou vynikajici chuti prekvapeni.
Cervici nasledovali v zapeti…byly podavani s hromadou zeleniny, aby to asi nevypadalo, ze jsou tak mali a v tu chvili dorazil pruvodce a zacal nas hecovat, abychom to tedy snedli. Nam to nejak nedelalo moc problemy a proste jsme ho dali do pusy a rozzvykaly, vsichni na nas lehce znechucene koukali a chut byla opravdu vynikajici. Neco mezi pudinkem a dortovym kremem s oriskovou prichuti (to byla hlavicka). Vsichni nevericne koukali jak na to chutna a na popud naseho pruvodce, ze je to bajecne si dali taky 🙂 Americanka to pozrela s velkym odporem a zapila mym pivem, za coz se mi posleze omlouvala a divnej typek to snedl a pochvaloval si to jako my. Neni nas obed se spostou protejnu 🙂
Nasledne jsme sli na krokodyli farmu, kde se za 10Kdongu dalo koupit kus masa a nakrmit krokodyla…byla to velka zabava a kazdy kupoval. Jinak nic extra…jsou to proste krasna a velka zviratka.
Natahli jsme se v case siesty do hamak a nalsedne odpluli na kokosovy ostrov, kde jsme absolvovali cestu na vozech tazenych poniky a exkurzy po vyrobne kokosovych dobrot (jednu ted s MIchalem popijime za zvuku cikad).
Dalsi cesta uz byla jen zpatky k busu a dalsi neuveritelna cesta jim do mist druheho ramena delty Mekongu, kde jsme meli prenocovat v homestay (domaci ubytovani).
Cesta byla narocna, ale prezili jsme. Vylodili nas na rusne krizovatece za jednim z mistnich mostu. Bylo nas 6 a vsichni jsme cekali na „nekoho“ kdo nas odveze do homestaye. Po cca 10min se opravdu objevil nejaky clovek s baterkou a jedine, co dokazal rict bylo „homestay“…inu jsme se za nim vydali a on nas vedl pod dalnici, pres hory a doly ke sve lodce, kterou jsme byli mirne zaskoceni. Musite si predstavit, ze uz byla tma (cca 6:30 vecer). Vsude kolem cikadily cikady, clovek nevedel, odkud na nej vybafne krokodyl a asi by nebyl problem nas tu pripravit o organy 🙂 Nicmene jsme duverive nastoupili do lodiccky a vyrazili smer nekam…Pan kormidelnik mel jen malou svitilnu, kterou obcas kontroloval brehy a vycnivajici kameny, ktere jsme mijeli a musim rict, ze pod cernou oblohou plnou hvezd jsem se chvilku bal, aby nas neprodal do Kambodzi na organy 😉 (jsme totiz presne na hranicich s ni). No nebudu Vas dal napinat, vsechno dobre dopadlo, prijeli jsme do naseho dnesniho letoviska. Je to ale ponekud jina kava nez v Sape, kde se varilo v dire v zemi a clovektam spal na prknech. Tady je to vicemene uplne normalni rodina s trosku vetsim barackem, ktera pronajima pokoje ve svem dome. Mame manzelskou postel, ktera je zrejme normalne obyvana nekym jinym 🙂 Jsou tam mravenci a je to cele takove nejake home 🙂
Po velice chutne veceri jsme se rozhodli, ze pujdeme na prochazku k mistnimu trhu a na misto, ktere mistni oznacovali jako misto „binga“ a mozna nejakeho karaoke. Tod jsme vyrazili. Trhy jsou plne kvetin a ovoce, diky svatku TET, ktery je zde za par dni.
Pokracovali jsme dle instrukci a sluchu pres most a dorazili do mista „binga“ 🙂 No…proste diskoteka by Vietnamsky lid 🙂 Docela nas prekvapilo a rekl bych az zaskocilo, ze pri nasem prichodu nas dva mistni zatahli temer dovnitr a zacali nas hostit. Nejdriv lehka neduvera, ale po par pivech, ktere nas v neuveritelnem tempu strkali do rukou, nabizeli cigerety a jidlo tvorene ovocem, krevetami ap. Citili jsme se chvilku jako Alenka v risi divu. Hudba hrala velice nahlas, chlapec za pianem hral jako buh a po chvily jsem pochopil, ze se jedna o zivou muziku! Porad si stridali mikrofon a zpivali do nej a s pianostou, ktery to cele doprovazel klasickumi dikotekovymi rytmy to bylo neco nepredstavitelneho. Tempo bylo vrazedne a vsichni tancili, pili, jedli a hostili nas. My jsme jen tomu obrazu stezi prihlizeli a snazili se drzet krok s tempem pripitku, podavanim rukou a poplacavanim po zadech. Pocatecni obavy, ze by nas mohli nejak okrast se rozplynuly a poznali jsme tak tu pratelskou tvar Vietnamskeho lidu. Jsou fakt bozi! Kdyz se zabava dostala do jeste vetsich obratek a jejich krehka tela pozrela jeste vic alkoholu nez byli schopni pojmout, zacali nam nabizet mistni devcata, ktera vodila k nam a snazili se nam rict, jak moc jsou dobra….Devcata se pochopitelne stydela, ale evidetne by s nami sla nekam za roh, kdyby to z nasi strany zafungovalo. Jelikoz jsme ale slusne vychovani mladici, odmitli jsme a po par dalsich pivech, ktere do nas tlacili pod tlakem jsme diskoteky opustili. Zazitek ale uplne maximalni, porad se z toho nemuzeme ani jeden vzpamatovat 🙂
Cesta zpatky byla protkana debatou o tom, co by bylo dal, kdybychom zustali a i ted, kdyz tu sedime u kokosove palenky je z dalky slyset, jak se tam bavi a jak pari 🙂 Bylo moc pekne citit, ze jsou radi, ze jsme k nim prisli, posedeli, dali si s nimi pivo. Porad nas oplacavali, chteli abychom zpivali, abychom tancili a druzili se…abychom se proste zapojili a bavili se 🙂 Ten zpusob podani je takovy pro nas Evropany neznami, ale hreje to.
Ted uz pozvolna dopijime kokosovou koralku a pujdeme spinkat, protoze rano vstavame v 5:45, protoze v 6:15 je snidane a pak vyrazime na lodicce smer plouvouci trhy na Mekongu, coz ma byt mega zazitek…
Prejeme Vam prijemne odpoledne a vecer a loucime se.
Kuba a Michal