Dobry vecer z Havaje,
Dnesni den byl plny zazitku a prijemneho adrenalinu. Zacal v proslunenem kempu za stebetani ptacku a nechutneho kokrhani kohoutu, kterych je ti asi 20 a jsou vsichni na odstrel 🙂 Od rana neni slyset nic jineho nez kokrhani a to rano zacina kolem 3 rano…takze si to asi umite predstavit.
Vcerejsi desinfekce se trosku protahla, ale ani tak nam slozeni stanu necinilo zadne potize. Uz v tom zaciname byt opravdu dobri. Posledni rozlouceni s nasimi Cechy, ktere jsme tu potkali a telefonat na letiste, kde jsme se pokusili prehodil si let helikopterou z Patku na dnesek. V Patek tady totiz maji uderit hromy, blesky a hnusne pocasi, tak jsme chteli ten dnesni, krasny den vyuzit prave k tomu. Dobra vec se podarila a helikoptera byla k dispozici dnes po druhe hodine.
Po hutne snidani ve forme cinskych nudli s rajcatovou omackou a tunakem jsme vyrazili dolu z hor do niziny, kde nas vzdycky trosku rozboli hlava. Je to asi dano tim teplotnim sokem, kdy z prijemnych 19-20 stupnu je najednou 27. Nohy nas nesli na ranni kavy do mekace, kde jsme k nasemu prekvapeni opet potkali nase Cechy. Bohuzel nezname jejich jmena, protoze jsme se i pres vymenu informaci nejak zapomneli predstavit. V kazdem pripade to vypada, ze nas lehce sleduji, nebo nevime , co tim sleduji 😉 (Byla ale prozdrazena adresa tohoto blogu, tak doufame, ze se ozvou a budeme si moct treba v komentarich vymenit nejake poznatky).
Nase dalsi cesta byla do Lihue, kde nas na letisti mela cekat helikoptera. Cestou jsme se jeste zastavili na koffie farme, kde jsme zalitovali toho kafe v mekaci, protoze tam byla pomerne obsahla ochutnavka z mistnich plantazi. Bylo tam trosku narvano, protoze tam zrovna dorazil zajezd japonskych rybaru a indickych instalateru. Maji tam i muzeum ve kterem se hezky ukazuje, jak se kava prazi, jak se ma mlyt pro ruznou pripravu (najemno do presa, hrubsi do filtrovacich zarizeni, jeste hrubsi do french pressu…atd). Meli tam krasnou prochazku venku po plantazi, kde opravdu rostli kere s kafem. V tomto obdobi, kdy je tu jaro bylo vsechno na zacatku puceni a tak jsme plody nasli jen pod keri uz trosku znehodnocene, ale bylo videt, ze ty kava opravdu roste. Jen pro ty, kteri to nevedi, tak kava tvori bobuli s duzinou ze ktere se dela kaskara (caj) a vnitrniho plodu (kavoveho zrna), ktere je slozeno ze dvou a v pripade peabury je tam jen jedno kulate. Tahle specialni kava slozena jen z tech kulatych zrn je hodne cenena, protoze je obsazena jen asi ve 3% sebranych zrn a musi se rucne vybirat. Vzhledem k tomu, ze na plantazi bylo ohromne dusno a vedro a trosku nas tlacil cas, tak jsme navstevu pomerne zahy ukoncili a jeli na dalsi krasu a tou byly vodopady Wailua.
Vodopady Wilua byly pomerne hodne obsypany turisty a uprimne receno tam toho zase tolik k videni neni…no holt dalsi vodopady :))
Cestou zpatky nasledoval obed a cekani na helikopteru. Cena za jednu osobu a hodinovy vylet byla neco kolem 190$, ale zcela uprimne receno, pokud jste nikdy neleteli helikopterou, jste na Hawaji, na nejkrasnejsim ostrove Havaje a nezaplatite si ten vylet, tak jste s prominutim trubci 😉 Fakt to za to stoji ikdyby jste si meli pujcit u homecreditu 😀
Autobus nas prevezl na letiste k heliportum, odkud vyletaly dva vrtilniky nasi spolecnosti Island helocopters. Dle sdeleni zamestnanci, jsou nejmensi, ale nejlepsi spolecnost na Havaji. Dokonce spolupracovali na ruznych filmech pro hollywood jako treba Jursky park. Pres mista, kde se prave tento film natacel jsme leteli, ale nechci predbihat.
Helikoptery pristaly a do jedne vesla sestice americkych turistu, kdy jedna z Americanek mela novorozene zabalene na prsou a pro nas naprosto nepochopitelne s nim letela. Dostala nejmensi antihlukova sluchatka pro deti a malou, zachrannou vesticku, ktera byla ale precijenom porad dost velka! No Amici jsou proste jelita. Bohuzel, tedy, bohudik jsme s nimi neleteli, takze nevim, jak cela akce dopadla, ale vzhledem k tomu, ze kamera pri letu ukazovala neustale 0db (coz je ekvivalent 100db), tak to dite asi pripravili o sluch.
Nase, druha skupina letela v poctu 5, kdy dva byli vepredu s pilotem a 4 jsou vzadu. Vevnitr je vse uspusobeno tak, ze vsichni ven velice dobre vidi, takze pripadny navstevnik nemusi mit obavu, ze by sedel blbe. Navic pilot let ridi tak, aby si to vsichni uzili a s helikopterou se otaci a smeruje tak, aby vse bylo odevsad videt, coz samo o sobe je zazitek.
Nasedli jsme se a odlepili se od zeme. Co me jako prvni hodne prekvapilo byl vek a absolutni klid pilota 🙂 Zacal na nas mluvit do sluchatek, predstavil se jako pilot americke armady letajici ve Vietnamu. Dychal z nej klid Havaje a zkusenosti Vietnamu 😉 Lehce nam ukazal po vzletnuti, co ten stroj dokaze a kupodivu bylo vsechno uplne v pohode…zadna nevolnost, pohoda a uzasny vyhled ven.
Vyrazili jsme na zapad ostrova, kde jsme preletali nejdriv pres zaliv s resorty a hotely lemovany plazemi a pak do vnitrozemi, kde s nami letal pomerne nizko a do ruznych zakouti a zahybu ostrova. Vzdy se mi uplne rozbusilo srdce, kdyz zacal stoupat par metru na zemi nahoru a najednou tam byl vrchol utesu a 300 metrova hloubka dolu…byl to naprosto nepopsatelny pocit… Potom nam ukazoval vodopady umistene v nepristupnych skalach a to tak, ze byl par metru od splouchani vody a cloveku prislo az nemozne, jak je to blizko…proste profik. Nehnul ani brvou a vypravel o historii ostrova, o tom, jak je v urcitych mistech ostrova sucho a ja je dulezite pro zivot, aby sprchlo… Letali jsme nad pobrezimi, v zakouzi kanonu, ktere jsme den predtim navstivili, takze jsme je zase videli z jine prespektivy.
Jak jsme tak zcela uchvaceni proletali zkrz mista, ktera jsme nevideli a ani nemohli videt, protoze se pesky da navstivit max. 20% vsech hezkych mist a zbytek je videt prave z helikoptery, tak jsme neprestavali zasnout nad tim, jak je nas pilot v klidu a dokaze nam ukazat z metrove vzdalenosti veci, ktere braly dech.
Zazitek je to opravdu velky a jelikoz jsem nikdy v podobne masine nesedel, tak to byl zazitek dvojnasobny. Chvilemi jsme si rikal, ze prvni, co udelam, az prijedu domu bude letecky prukaz na helikopteru a pak si ji hned koupit na leasing od homecreditu! 🙂
Po pristani me ta euforie jeste drahnou dobu drzela a i ted, kdyz to pisu.
Michal po letu a jizde na dalsi cast ostrova, kde jsme meli videt rostlynne arboretum, konstatoval, ze uz nic lepsiho nez ten helikopterovy zazitek ted nebude 🙂 Mel pravdu, protoze za normalnich okolnosti by nas prujezd rozbourenou rekou, ktera vedla k tomu arboretu jiste maximalne uspokojil, ale ted to bylo jen takove projeti a umyti auta 😉
Dorazili jsme do Anahola beach parku, odkud Vam tyto radky pisi ovivan oceanskym vetrikem a zpev cikad prehlusuje prijezdy dalsich navsteniku, kteri chodi sem jezdi na zachod 😉 Asi pred hodinou tu byl jeden par mistnich, kdy ona ridila, evidetne lehce pod vlivem a on po prijezdu vypadl z auta, kam ho ona musela zase slozite nalozit 🙂 Obcas je tu to americke/havajske chovani opravdu zabava a velmi casto vzpominame na to, jak jezdime na vodu a ze se nam nikdy nepodarilo byt tak pod obraz, aby jsme jakkoliv pohorsovali svoje okoli, coz se o mistnich opravdu rict neda a mozna to je duvod, proc nam starousedlici a i ruzni bezdomovci, ktere jsme na ceste tady potkali a dali se s nimi do reci, rikaji, ze nejlepsi byla Havaj kolem 80 let a dnes je to opravdu zamerikanizovany kus planety, jenz uz stoji za prd….(doufam, ze me za tuto vetu pusti zpatky do Cech).
Vzduch je provonen morem, probiha desinfekce a pozvolna se pripravujeme na nocni koupani. Budeme se tesit zase zitra u dalsiho vstupu ze severu ostrova, kde bychom meli absolvovat zaverecny trail po zapadni strane pobrezi Napali (asi 17km). Mozna bude prset, tak nam drzte palec 😉
Aloha a mahalo z Hawaii