Dobry vecer z hlavniho mesta Thajska, Bangkoku. Dnes jsme se vicemene vraceli od carokrasneho, ikdyz trosku prehrateho more do metropole. Je to cesta cca 500km, takze to nejakou tu hodinku vzalo + jsme se museli dostat z posledniho ostrova na kterem to nebylo nejak uplne ono…ale abych nepredbihal 🙂
Vcera jsem se s Vami rozloucil ponekud rozcarovan z ostrova Koh Chang. Ono to asi nebude tak zle, jak jsem to licil, ale je to uz takovy ten ostrov, ktery se stal vic domovem turistu nez mistnich. Je jim tu vicemene vsechno podrizeno a cele to funguje prave diky nim. Rano neni problem najit na ulici americkou snidani – vejce, slanina, sunka, toast…Neni problem tady potkat kvalitni Italske masinky na kafe a nechat si udelat chutne espresso. Proste uz je to trosku jina liga. Hezke plaze si reknou dost penez za vsechno a obcas byva problem na ulici narazit na domorodce. Ale abych to zase neprehnal, tak je tu par zastrcenych kramku, kterym vladne puvodni obyvatelstvo a kdyz trosku budete hledat, tak se da najit i velmi kvalitni thajske jidlo.
Co tu dominuje je doprava obecne. Sice je tu jen jedna silnice, ktera temer obyha ostrov, ale pocet taxiku je az k neuvereni. Jsou to vcera popsane dobytcaky, ktere naberou az 12 lidi. Co je opravdu pozitivni je fakt, ze jezdi za mistnacke ceny a kdyz ho clovek chytne, tak zaplati tolik, kolik ma. My jsme dneska rano odjizdeli az z plaze lonely, ktera je temer cela kamenita a vrele ji nedoporucuji. Taky je to tu vicemene komplet ruske. Co jsme zazili v nasem bungalovu v noci ani snad nema cenu rozepisovat 😉 Stridave hvizdani cikad, stekani psu, zametani kolem chatek a divne rany vsude kolem…utrpeni. Anicce se to kupodivu strasne libilo a chtela tam zustat…no museli jsme ji tahat na taxi…neuveritelny.
Sli jsme do prvni „polocestovky“ kterych je tu plno a zeptali se na autobus na central point. Na severu ostrova je nekolik pristavu odkud odjizdi lode smerem na pevninu. My meli dvojku „central point“ jehoz jmeno si uz nevybavim. Trajekt jede s lidmi i auty kazdou cca hodinu a neni problem na miste koupit listky. Trajekt byl, rekl bych, za zenitem. Jedine, co bylo v kondici byly motory (zaplatbuh). Pred odjezdem jsme si dali jeste rychle pivko (ktere je tu k velkemu prekvapeni nejlevnejsi z celeho thajska) a Michal si objednal kavu ze super kvalitniho Italskeho stroje – velke prekvapeni v miste, kde se prodavaji kokosove ostrovy, polorestaurace je vlastne i pribytkem a za nami, v ohradce z plastovych trubek se na nas na plno usmivalo dite servirky. V case, kdyz jsme zde sedeli se vykakalo do regalu se zasobami na vareni, tak jsme to rychle sbalili a mizeli na lod 🙂
Lod jede cca 45min. Na druhe strane nas velice organizovane navedli do busu, ktery nas vezdl zminenych cca 6 hodin az na kao san road, coz je takove turisticke centrum plne hudby, tance, alkoholu a predrazenych suvenyru…ono je tam teda predrazene vsechno, ale je to dano proste tim turistickym ruchem 😉 Vsude se doctete, ze kdo tady nezakalil, jakoby nebyl…my jsme to vicemene s diky odmitli uz pri nasem prijezdu a stalo se tak i dnes.
Udelali jsme si po nasem prijezdu hezky vecer. S Michalem jsme si zasli na pravou, thajskou masaz do vyhlaseneho masazniho salonu, kde nas nejdriv oba nechali prevleknout do pripravenych munduru (vicemene kratasy a kosile – takovy erar) a pak se do nas pustily dve mistni holciny. Jedna 40kg i s posteli (ta se zakousla do me) a druha asi 80kg bez postele….ta nalehla na Michala. Ta moje neumela ani slovo anglicky, ale za to se krasne smala, tak jsem ji posleze odpustil to, jak strasne to bolelo…neco tak bolestiveho jsem snad jeste nezazil… kdyz krupla osma kost, prestal jsem to vnimat… kdyz se na nas zacaly obe prochazet…trosku jsem se o Michala bal…tise upel…stejne jako ja…no ale prezili jsme to se cti. Snad zitra vstanu 😉
Potom jsme se sli projit po okoli a nakoupit nejaky ten suvenyr…zjistili, ze je to tu vsechno opravdu predrazene a taky to, ze ma kral asi narozeniny, protoze se dole neco slavilo a vsude byla jeho fotka s pranim vsechno nejlepsiho do zivota…je mozne, ze se diky tomu zitra nedostaneme do palace…no uvidime.
V jedne z turistickych ulicek, kde vyhravala hudba jsme objevili pomerne zasunuty, ale pomerne dlouhy kram se suvenyry za normalni ceny. Da se to tak nejak poznat tak, ze jsou na nich ceny. Hned vedle chteli za dva slony 1000B. Tady za 450B a jeste se dalo smlouvat…ne moc…ale da. Meli tam asi vsechno, co se tu da sehnat 😉 takze vrele doporucuji. Vsude v ulickach a kramcich se smlouvat temer neda…mozna neco ano, ale ne moc a jsou tu tak nejak sebevedomi…proste vedi, ze kdyz nekoupite vy, koupi jiny…a marze je tak velka, ze se jim asi vyplati prodat jen par trik denne…
Kupujeme vodu a jdeme na pokoj…cestou jeste oblazim jednoho bezdomovce, kterych se tu po ulicich vali desitky nejakymi drobnymi z kapsy a jsme doma…na pokoji konecne klima (venku je dneska opravdove peklo)…rychla sprcha a za chvilku uz se pujde spat…
Rano vstavame na posledni den, co tu budeme…dame si kralovsky palac a pak uz jen nejakou kochacku na lodi a na letiste a domuuuu….
Ceka nas zase zazitkova cesta pres Abu Dhabi..tak nam drzte palce, at to ve zdravi prezijeme.
toz pa
Posledni prisvek bude az z domova.
Kuba