Dobry podvecer zostrova Cejlon.
Dnesni den byl zameren na cestovani na sever ostrova, kde se nachazi par veci k videni, obevovani domorodych kras, ochutnavani jidla a v neposledni rade, uzivani si vedra…
Jelikoz jsme toho vcera moc nenaspali a pomerne hodne jsme flamovali, tak se nase dnesni vstavani udalo v takovem polovicne Ceskem case. Casovy rozdil je proti nam 5.5 hodin dopredu, takze kdyz jsme tady vstavali v pul desate, tak doma jeste slunce hluboce spalo 🙂
Chteli jsme se rano vykoupat v mori, jelikoz je to na par dni posledni prilezitost, ale dost nas odradil stav plaze, kterou jsme nasli za barakem. Je to tu rybarska oblast a ve spojeni s turisty, kteri zde jsou a pristupem k odpadkum obecne v tomhle miste je plaz na nejake radovanky dost nepouzitelna (pry je cca 200m lepsi, ale na to uz nebyl nejak cas). Takze jsme se jenom pokochali rybari, kteri na svych plachetnicich brazdili more.
Dneska je v planu se dostat do Dambulli, coz je severne na ostrove. Pojedeme tam busem a to s jednim prestupem v Kurunegale…vzhledem k tomu, ze se musime nejdriv dostat na autobusak tady a pak tam a najit bus a vedet, kam jede a …. no je to dost neznamych, ale nedelame si s tim hlavu, ono to nejak pujde 🙂
Protoze je vedro a protoze se nam nechce jit ten kilak na autobusak, tak se po vymene penez (mistni pobocka west union) za lepsi kurz nez na letisti, ktery byl 143rupii za dolar a na letistu je za 141. Jeste, ze jsme si vymenili jenom 100$ a tim padem malounko usetrili. Jsme se rozhodli jet na autobusak tuk tukem. Melo by to byt tak za 100RS, coz je kolem 20 korun. Sice nas tu vcera asi 20 tuktukaru porad prudilo, jestli nekam nechceme hodit, ale ted nic…jen kolem jezdili a nikdo se ani nepodival…toz jsme se zeptali jednoho postarsiho, ktery stal u krajnice a odpocival. Zacal nam vysvetlovat, jak se dostaneme na autobusak…kde odbocime, co a jak je kde k videni…az jsme ho zastavili s tim, ze jako jestli by nas tam nehodil…“Ale joooo hosi, jasna vec, pojdte“ … a za kolik? za 100? „jasna vec, jedem“ … no a jedem 🙂
Po tehle zkusenosti jsme nabyli dojmu, ze nejsou vsichni zkazeni a nesnazi se nas jen natahnout…a pojimame vetsi duveru 🙂 Dorazili jsme na autobusak a nevime, ktery bus to je…inu se ptame naseho tukutuka…on nas posila na bus 34…chvilka nedorozumeni…v tu se objevil stankar od stanku s jarnimi zavitky a dovedl nas az k busu… (koupil jsem si od nej za odmenu 3 rolky).
Autobusy jsou tu vsude. Je jich nekolik druhu a dneska pojedeme dvema druhy (coz teda jeste ted jako nevim) 🙂 Ten prvni je klimatizovany, trosku mensi a asi soukromi. Odveze nas do Kurunegali za 185RS a je to 80km (stihate ten nepomer u tuktuka?) 🙂 .. stihame si jeste koupit vodu, ktera je tu vsude za 70RS a na kazde je cena napsana…stejne jako na vsem ostatnim, co tu je k dostani.
Nasedame a jede se… jede se dlouho…dve hodiny…bus stavi a vyhazuji nas vedle autobusaku a ukazuji smer, kam mame jit…chceme si dat neco k jidlu, ale nejdriv chceme obhlednout ten autobusak. Takova obhlidka se ale ukazuje byt chybou, protoze jakmile tam vlezeme, uz se nas kazdy druhy pta, kam jedeme…my, ze do Dambuli…a to musite tam…jdeme…dalsi…tam….dalsi….joooo to je tenhle bus a uz vola na konduktera v buse, ktery nas vicemene polonasilim naloadoval do busu uz sedime…lehce hladovi a vyjukani 🙂
V Autobuse se zde plati az po nastoupeni a to prave kondukterovi. V tech soukromych se nic nedeje…behem jizdy prijde klucina, ktery slouzi jako vratny, vyhazovac lidi a vyberci penez. V tech statnich, kterym jedeme ted to funguje jinak. Predni i zadni dvere jsou porad dokoran, je tu taky kondukter, ktery vybira penize, ale autobus je pruchozi…kdyz se nekde pribrzdi, tak dovnitr naskoci jeden, nebo tri prodejci cehokoliv a prochazi bus a nabizeji to…jednou je to kokosak, jednou baban, jednou popcorn (nedelam si srandu), nebo orechy…proste co kdo ma. Zadnimi dvermi zase vyskoci a jede se dal…ono to teda probiha spis za jizdy. Podobne se i vystupuje a nastupuje..bus jen pribrzdi a naskakovani a vyskakovani probiha opravdu rychle. Protoze nemame zadne krosny, ale jen nase prirucni zavazadla, tak nemusime ani do podpalubi autobusu a mame vsechno u sebe (je to pomerne prakticke a nezdrzujeme) 🙂
Jedeme jeste 60km a budeme tam. Autobus stoji o neco mene, nez soukromy a je bez klimatizace. Zase je plny zazitku 🙂 Kondukter nas prehazuje s babkou, co sedi vedle me, Michala hodi ke me a babku dozadu. Tim usetril jedno misto a vsichni si muzou sednout…nadherna prace 🙂
Na miste nas hned chyta tuktuk a ze nas hodi az do hotelu, ktery jsme stihli zarezervovat rano z busu. Je hned u Rock a Gold tempu, kam se jedeme podivat, takze to mame pri ceste. Hned vedle je zase autobusova zastavka do Sigyrie, coz je nase zitrejsi destinace. Dohodli jsme se tady s mistnakem, ze vzhledem k blizkosti Sigyrie tady zustaneme dve noci, objednali jsme si kari s ryzi a ma to byt cele nejake domaci, protoze vsechno koreni je z vlastni zahradky. Jeste jsem zapomnel, ze tuktuka jsme nedokazali ukecat, tak nas sem hodil za 200RS (podotykam, ze tech 80km bylo za 185) 🙂
Pokojicek mame krasny. Na booking.com ma 9.1 hvezdicek. Dali jsme za nej 11$ bez dane a poplatku mesta, takze by to melo byt nejak kolem 13$, coz je super. Vecer mame objednane to mistni jidlo a ted jdeme do chramu.
Je to asi 200metru od hotelu a cestou si sedame k mistnim prodejcum nejakych super dobrot. Maji tu asi 4 druhy neceho, co nedokazeme identifikovat. Vsechno je to smazene, vsechno je to ze zeleniny…inu co…sedame si ke stolu a oni nam nesou od kazdeho jeden kus…k tomu tri misticky omacek. Chilli, kecup a cibule s chilli a jeste necim…je to krasne palive. Dame si jeste jedno kolo, protoze nam to chutna a platime dohromady 240RS (asi 50Kc)…
Najedeni jdeme do chramu. Maji tu budhisticke muzeum, kamz se nam nechce a pak Rock templ do nehoz se musi koupit vstupenky dole u muzea…tady jsme lehce v soku, protoze vstup stoji 1500RS. To je tu bezkonkurencne nejdrazsi a ma byt hur. Doporucuji se poradne podivat a listky koupit dole, protoze Rock templ je opravdu vytesan do skaly a jde se k nemu asi ctyri stovky schodu…na takovou polohoru. Cestou nas prudi prodejci vseho mozneho i nemozneho. Kupujeme jenom kveriny za 100RS, kterou chceme obetovat budhovi a pomodlit se za nase blizke…
Nahore se teprve kontroluji listky a nechavaji se zde boty pred vchodem do celeho komplexu..je tu satna na boty za 25RS. Kdo si je tam nechce nechat, necht si je vezme s sebou do batohu…v ruce nejsou trpeny a kdyz si je nechate az u vchodu, tak vam je stejne odnesou do uschovny 🙂
Vevnitr je to hezke…je tu pomerne klid, ve skale je vytesan cely chram. Uvnitr je nekolik desitek soch budhu v ruznych pozicich. Je zajimave, ze venku je ted docela chladno (prisla oblacnost) a uvnitr „skaly“ je nepredstavitelne vedro…hezky ta setrvacnost funguje…
Po prohlidce jdeme uz do hotelu a tesime se na jidlo a dnesni pridel whisky a spanku, ktery nas ma casove trosku posunout na zitrejsi zazitky.
Tak se mejte krasne a uzivejte snehu!
Kuba a Michal