Dobry vecer z Ohaiya. Neni to bohuzel Americka destinace, ale misto na Sri Lance, kde medvedi a bobri davaji dobrou noc. Jsme v nadmorske vysce 1850m. n. m. a je nam tu krasne 🙂 ale o tom pozdeji.
Dnesni den byl zasvedcen vystupu na Adamovu horu. Vstavacka v 1:30am a sviznym krokem jsem se vydali k hore. Vecer prijemne sprchlo a obloha se roztahla do jasna. Hvezdy vysly a krasne nam svitily na cestu spolu s umelym osvetlenim, ktere je po ceste az na vrchol.
Cesta ubihala dobre, dokud se kopecek nezmenil v kopec a schudky v megaschody. Postupne jsem prosil vsechny svate, aby mi seslaly silu a ja ten vystup dokoncil 🙂 Zvolil jsem indiansky zpusob vystupu – deset schodu des, 10 vterin odpocivas…a Eliska s Michalem mi pohodlne utekli 🙂 To mi ale naladu nemohlo pokazit…za chvilku uz jsem byl v posledni staci, kde mistni kondukter hlasal 340 schodu k vrcholu (dohromady jich bylo neco pres 5800). Tam na me cekali i ti dva dobrodruzi a vyrazili jsme na vrchol.
Cestou jsme potkavali lidi jdouci ze shora (asi nejaka pulnocni akce) a taky zde byla hromada stanku s obcerstvenim a ruznymi hrackami. Porad mi vrtalo hlavou, kdo si koupi na vystup na takovou horu medvidka ze strelnice…no asi nekdo jo, kdyz to tu je 🙂 Jeste vetsi zahada byla sada vaz za 100RS…taky nechapu 🙂 Ale asi to nejaky smysl ma, jen mi zustava skryt. Zahady se teda podarilo trosku lustit cestou dolu, kdyz jsme minuli asi 10satou cukrarnu…je tu mnoho deti…a ty jsou na takove veci jako vosy 😉
Ted neco dat. Slunce vstava v 6:10. Vrchol ma 2230m.n.m, na vrcholu se rado krade, takze pozor na svoje veci, na vrchol si vemte opravdu teple obleceni, nebo neco, co neprofoukne, protoze tam fuci jako blazen a je tam pekelna zima…teda bozska….Naplanujte si to tak, aby jste na vrcholu nemuseli dlouho cekat 🙂
Ukazalo se, ze moje metota deset schodu jdes, deset vterin cekas se osvedcila nejen ve zvladnuti kopce, ale i v casovem planovani. Nedorazili jsme nahoru prilis brzy, ani priliz pozde. Stihli jsme pohodlne projit svatyni na vrcholu, kde bylo malo lidi, pomodlit se za nase blizke a pak si najit pekne misto, kde uvidime vychod slunce. Bylo 5:20, kdyz jsme tohle vsechno zaridili 🙂
Cekame, jemne mrzneme, ale na horizontu se postupne rozsvedcuje slunicko… Vedle se kupi desitky lidi, kteri z toho taky neco chteji mit…ale nas nevytlaci 🙂 drzime si svoje mista u plotu zuby nehty.
Kdyz slunce konecne vyslo, sli jsme se podivat na druhou stranu, kde by se mel objevit stin hory. Je to tady zajimavy ukaz, kdy po vychodu slunce se toto opre do hory a otiskne ji na druhou stranu. Opravdu se po nekolika minutach stin objevil a veskere snazeni dnesniho brzkeho rana bylo ukojeno.
Vystup lze vrele doporucit. Je tedy pravda, ze jsme chytili dokonale pocasi, vsechno klapalo jak melo a nahore jsme videli, co jsme meli…ale i kdyby ne…ten vyslap je neco, co jsem asi dokazal poprve v zivote a stoji to za to. Zvlast, kdyz tam chodi spousta lidi s detmi, stare babicky atd.
Co bylo horsi nez vystup bylo slezt z toho kopce dolu…po nekolika stovkach schodu uz zacaly bolet nohy…dalsi stovky schodu to jen umocnovaly…no des bes 🙂
Kdyz jsme ale tak sli dolu, porad me vic a vic prekvapovalo to mnozstvi betonu ze ktereho je cela ta cesta udelana…jsou to tisice, dost sirokych schodu, ruzne velke, ale vsechny vybetonovane…nejak jsem to jako stavar amater moc nepobiral…Az na ceste zpatky mi to zacalo dochazet a trosku jsem se zhrozil pri pomysleni, kolik lidi to tu muselo delat…proti nam chodily desitky delniku…kazdy na hlave, nebo na ramenou pisek, sterk, nebo cement…tu nekdo nesl nejakou drevenou konstrukci, tu zase ocelovou…pokud to udelali takhle svyma rukama a nohama, tak vic nez tri klobouky dolu…neuveritelne…
Nakonec jsme to nejak dali a dosli v poradku do hotelu, sbalili se, udelali jeste par fotek hory a vyrazili na vlak, ktery nas ma odvezt do Ohiaya, coz je vesnicka, kde davaji lisky dobrou noc, ktera sousedi s narodnim parkem, kam zitra jdeme – Hortonsplain.
Jsme tu trosku jako Alenky v risi divu, protoze vetsi diru by clovek pohledal 🙂 Od vlaku jsme se nejakym zahadnym zpusobem dostali „do centra“ kde je nejake ubytovani. Mistnimi, na ktere jsme narazili cestou a kteri byli v lese, v mlze uprostred silnice a nacvicovali tu selfie na mobil a nevim co jeste, nam bylo ukazana chaticka ze ktere oci prechazeji 😉 Nebudu to nejak moc licit, jsme tu jednu noc, ale asi si tu moc vybirat nemuzeme. Je pomerne fajn, ze tu je tuktukar, ktery to vede a domluvili jsme si ho uz na zitra, aby nas odvezl do parku za 2000RS, vstup by mel byt 2800RS. Privezl nam veceri, welcome drink, dal nam dokonce i rucniky.
Protoze jsme v 1850 metrech a je tu mlha jako blazen, je tu zima jako blazen 🙂 Asi to bude zajimava noc, protoze tepla voda netece a koupelna pripomina epizodu z Flinstounovych (je kamenna a takova lehce nedokoncena) 😉
Ale dost stezovani si…porad mne jeste hreje pocit z ranniho vystupu…za chvilku jdeme spat, protoze rano se vstava v 5 hodin, abychom mohli v 5:45 jet do parku. Je totiz treba tam byt s kuropenim, jelikoz pak padne zase mlha a je prd videt 😉
Zitra vyrazime smerem do Ella. Jeste nevime, kdy jede vlak, protoze je to tu dost spatne se signalem 😉 To je taky duvod, proc neni dneska clanek na netu 😉
Mejte se krasne a zitra pa
Kuba a Michal