Dobry vecer z Haputale,
dnesni den byl ve znameni odpocinku a tak jsme si dali jen 9km chuze, coz krasne provetralo nase zmozene nohy. Je pravda, ze kdyz jsem rano vstaval, nemohl jsem. Nohy nechtely poslouchat sveho pana a snazily se me donutit, abych zustal v posteli. Bohuzel opacny nazor mel mocovy mechyr, takze jsem musel nohy premluvit 🙂 Nakonec se to podarilo a tak jsem cely vyprazdneny mohl absolvovat dnesni vyletovani 🙂
Dnesni vstavani bylo uz v 6:30, abychom na 7:30 stihli objednany tuktuk, ktery nas odveze temer na vrchol Lipton kopce 🙂 Pisu to takhle, protoze nahore na kopci je Lipton seat, kde je socha pana Liptona s krasnym klobouckem (ktery si bude na vzdy panatovat Michal, protoze se o nej prastil pri fotecni, az mu hlavicka poskocila v zatylku).
Dalsi moznost, jak se na horu dostat je autobusem z hlavniho nadrazi v Haputale (hlavni nadrazi je trosku silny pojem, protoze se tam vejdou asi 2 autobusy a z nich jeden je nepojizdny), ale autobus vas zaveze jen k tovarne na caj, ktera je na upati kopce a je treba se vyhrabat cca 6km do nej a prekonat tak temer 300m vyskovy rozdil (to uz by nase nozicky nedaly).
Tuk tuk nas nahoru odvezl za 1000RS s tim, ze zpatky jdeme pesky skrz policka s cajem, kterych je tu kolem opravdu hodne. Uplne nahoru az k panu Liptonovi jsme se jeste museli vyskrabat a kdyz uz jsme tam byli a posnidali, prisel za nami maly klucina a ten na nas ceskym „dobly den“ udelal takovy dojem, ze jsme si k nim dolu do cajovny sli dat caj. Cajovna je opet trosku nadneseny termin, protoze chlivek ve kterem caj a dalsi dobroty pripravovali byl spis na ubytovani koz.
Prisli si k nam sednout i dalsi turisti a hezky jsme si popovidali o nasich vypravach po Sri Lance. Chlapec mezi tim prinesl caj a tac s ruznymi, smazenymi dobrotami s tim, ze si mame nabidnout…porad nas tak do toho nutil, az jsme si nic nedali. Nasi spolecnici na vystupu se ale neostychali a udelali jim trosku utratu. My jsme dali za caj 50RS, coz bylo velmi pekne a sli jsme si po svych 🙂
Cesta dolu je opravdu zazitek. Meli jsme opet stesti, ze se ranni mlha po par hodinach skoro uplne rozpustila a tak jsme se mohli kochat pohledy na uzasnou krajinu, ktera se pred nami rozhostila. Byla trosku smula, ze dnes nebyla videt temer zadna trhacka caje (nevime jiste, cim to bylo, ale v tovarne meli odstavenou susarnu a drticku, takze to vypada, ze dneska meli nejaky servisni den). Dolu se da jit bud po silnici, nebo ruznymi zkratkami primo v cajovych polich, ktere jsou ale plne hadu, jenz je treba dupanim odhanet. To se zamlouvalo predevsim Elisce, ktera jednoho videla a byl taaaaahle velky! Porad si i hodiny po navratu lehce podupava.
Kdyz jsme se dostali dolu k tovarne, zaplatili jsme si vstup pro navstevniky 250RS/osobu a bylo nam vysvetleno, jak to v takove tovarne na caj vlastne chodi.
Prvni vec je zakladni tridirna, kde se oddeli listky prvni a druhe kvality. Sbiraji se jen horni, jeste mlade, cerstve vyrostle listky caje. Kdyz uz jsou trosku tmavsi, jsou automaticky zarazeny do druhe jakosti. Pry sem chodi sberacky se svymi mosnami, kazda vazi cca 10kg. Dale se caj premisti do obrich susicek caje, coz je v podstate takova vana, na jejimz dne je sito a skrz sito se pod caj fouka teply vzduch a tim se za cca 16 hodin caj temer ususi. Je ve stavu, kde se da srolovat do takovych rulicek (to dela stroj sam) a dale se seka a mele na drobnejsi castecky. Tridi se z nej stonky a dalsi necistoty na nekolika cisticich linkach, aby se pak vysypal na zem, kde prirodne oxiduje. Vzhledem k tomu, ze my, jako navsteva jsme chodili primo po te zemi, kde se pak sype caj a vubec se tam s hygienou nejak moc nepatlaji. Chodi zde bosy a cele je to takove venkovske 🙂 Caj se dale nasype do obri susicky, kde se susi pri teplote cca 120 stupnu a kazdych 6 min z nej vypadne cca jedna davka.
Caj je po ususeni vlastne hotov. Je treba jen roztridit ho dle kvality, to jest podle velikosti a odstranit z nej zbytek necistot. Ty necistoty se odstranuji pomoci staticke elektriny na takovych obrich valcich, kterymi caj prochazi a stonky a dalsi necistoty se na nich zachytavaji. Nepochopil jsem presne princip, ale asi to funguje, protoze uz je pak caj krasne cisty. Dale se tedy uz jen tridi dle velikosti „zrna“, coz urcuje jeho jakost.
Caj se posila do balirny do colomba, v mistni tovarne se dale jiz nezpracovava. Zajimave bylo, ze kazde rano je pry provadena degustace caju odesilanych do colomba a je tak zavedena kontrola jakosti caju.
Jeden z nejhorsi zazitku dnesniho dne byl autobus, ktery nas odvezl zpatky do Haputale. Za cenu celych 30RS jsme zazili hororovou jizdu v polorozpadlem, malem autobusu, do ktereho se nasoukalo krome nas asi dalsich 15 mistnaku a kondukter, ktery doslova vysel z otevrenych dveri dodavky (byl to maly autobusik). Cesta tu vede nad srazem, ktery ma tak 200m dolu, nejsou zde zadna svodidla a cesta je tak tak pro jedno auto…jezdi tu ale i velke autobusy a tak je mijeni autobusu dost adrenalinovy zazitek, zvlast, kdyz sedite v necem, co se muze samovolne kdykoliv rozpadnout.
Dorazili jsme do mesta, dali si neco dobreho k snedku a na hotelu provedli vyprani nasich svrzku v mistni pracce, ktera je vykrikem moderni doby.
Dale jsme se „vysprchovali“, protoze vcera uz nebyla sila. Sprcha je ale opravdu zabavny zazitek. Predstavte si bojler, na ktery je na primo pripojena sprcha, ze ktere tece cca 70-80 stupnu horka voda. Vedle vas je obri nadrz plna studene vody a pred vami dva kyblicky. Reseni sprchovani je pomerne proste. Jednim kyblickem nabirate studenou vodu do vetsiho kyble, do nej mate pustenou horkou vodu ze sprchy a po namixovani vody ve vetsim kyblu se touto, jiz teplou a prijatelnou vodou polevate druhym kyblickem. Zlate nase baterie 🙂 Bohuzel tu neni takove teplo, aby se clovek osprchoval jen studenou vodou a ono to dost dobre ani nejde, kdyz je ta sprcha pripojena primo na tu horkou…no je to tu proste zabava k pohledani 🙂
Samotnou kapitolou v tomhle ubytovani je zachod. Je umisten prilis blizko stene ze ktere trci kus trubky primo do boku uzivatele a snad z kazde trubky, kterych je zde vic nez 5 kape, nebo drobne strika voda…takze je to tam jako v nejakych laznich. Kdyz se pusti voda do umyvadla, tak vam tece odpad primo na nohy a vytvari pocit dokonale cistoty. Zase je pravda, ze neni treba uklizet a myt podlahu, protoze ta je samoumyvaci.
Vecer uz jsme sli jen s Michalem na dobrou veceri, protoze jsme objevili na internetu vyborne hodnoceni. Restaurace byla nalezena u autobusoveho nadrazi a je v prvnim patre. Jmenuje se Risara. Chteli jsme si dat Kottu (takove kokosove placky nasekane na trhanec) a uprazene spolu se zeleninou a dalsimi surovinami. Kottu jim ale jako zazrakem doslo a tak jsme si dali specialni nudle, ktere se tu jmenuji mix special Risara. Jedna se o nudle spojene se zeleninou, orechy, rozinkami, veprovym masem, hovezim masem, kurecim masem, marmeladou, kecupem. Nahoru se da platek syra (klasicky syr do toustu) a uplne navrh jedno volske oko. Zni to sice dost silene, ale chutnalo to opravdu dobre. Zapili jsme to dobrym cajem s mlekem a sli na zachod…neco nas tu uz druhy den dost prohani, tak je to ted casteji 😉
Cestou zpatky jsme se zastavili ve stanku, kde se prodaval betel. Jiz jsem psal, ze jsme to cele nastudovali a tak nebylo pro nas zadnym prekvapenim, kdyz jsme to videli v praxi. Jelikoz jsme oba desne zvidavi mladi muzove, tak jsme se odhodlali to zkusit na vlastni kuzi. Nekolika posunky jsme vysvetlili dvoum, zvikajicim muzum, ktery to tam pripravovali, ze bychom si teda jako dali taky…oni se smali, az jim cerveny betel z huby padal a radostne nam kazdemu pripravili davku. Jedna se o list peprovniku beteloveho v nem je nasekany orech palmy arekove a na listu je maznuto trosku haseneho vapna. Chteli jsme to sice bez vapna, ale to jsme nedokazali vysvetlit, tak jsme se obrnili a vlozili sousto do ust…no reknu vam…nic moc 🙂 Chutna to presne tak, jak to vypada napsane 🙂 Je to trpke, hnusne a okamzite po rozkousnuti to znecitlivy celou dutinu ustni a zacne provokovat k tvorbe slin, ktere se barvi do cervena…je treba to vyplyvovat a stale zvykat…Za par minut se dostavil stav podobny opilosti, ale v trosku jinem gardu…malounko nas to rozveselilo a pozitivne naladilo…jinak to krome cervenych slin, ktere kolem sebe plyvete nema moc valny efekt. Je ale pravda, ze jsme to nezvykali moc dlouho.
Ted uz jsme zase na pokoji, euforicke stavy jsou ta tam a zacina desinfekce, takze je mozne, ze se zase nejaka euforie dostavi.
Zitra vyrazime smer Ella a to az po nalezeni zahadnych vodopadu, ktere tu nekde jsou, ale jeste poradne nevime kde…tak kdyz je najdeme, tak o tom napisu 😉
krasny vecer
Kuba a Michal